Czech English German

logo

Obec Jiřice u Moravských Budějovic
Historie - Nástup moderních dějin Tisk
seznam článků
Historie
Místopis a příroda
Ochrana přírody a turistika
Ráz kraje na úsvitě dějin
Jiřice ve správě hostimské vrchnosti
Nástup moderních dějin
Život obce za okupace
Poválečný vývoj do dnešních dnů
Obecní kroniky
Společenský a kulturní život obce
Spolky a společenské organizace
Historické památky
Jiřice v literatuře
Všechny strany

Nástup moderních dějin

Po zrušení poddanství a roboty v září 1848 skončila panství a vývoj jednotlivých obcí pokračoval po r. 1849 samostatně. Potomci hraběte Meraviglia prodali v r. 1858 Hostim a Boskovštejn Karlovi knížeti z Lichtenštejna. Posledními majiteli byli pak od r. 1908 do r. 1945 Trauttmannsdorfové. V letech 1850-1867 byly Jiřice součástí obce Boskovštejn, poté až do r. 1964 měly svůj vlastní obecní úřad. O jeho fungování v letech 1867-1910 nejsou k dispozici bližší údaje.
V r. 1869 si již samostatná obec Jiřice vlastními náklady postavila na návsi kapličku. V obci nebyl žádný průmysl, většina obyvatel se živila zemědělstvím. Lepší spojení s okolními obcemi umožnila od r. 1906 nově postavená okresní silnice z Hostimi do Boskovštejna přes Jiřice. Z živností a řemesel se v obci r. 1911 uvádějí hostinská Antonie Alexová,, kovář Ferdinand Šalamoun, krejčí Josef Tvrdý, obchodník se smíšeným zbožím Josef Tvrdý a prodejce tabáku   Antonie  Alexova.
V    letech 191 1-12 bylo v obci provedeno scelování půdy o celkové výměře 384 ha, 32 a, 65 rrr, které usnadnilo hospodářům jejich polní práce.
Na bojiště první světové války odešlo z Jiřic 27 mužů, přičemž při první mobilizaci 1.8.19 14 narukovalo 8 občanu: IV. Němec. Josef Čech. Karel Nezveda, Adolf Šalamoun. Jan Šalamoun. Adolf Fiala. Antonín Čech a Josef Tvrdý. Mezi nezvěstnými a padlými voják) byla i šestice jiřických mužů: Josef Cech (od listopadu 1914 nezvěstný). Josef Nezveda. Ludvík Nezveda. Adolf fiala (nevrátil se z ruského zajetí). Karel Brabenec (nezvěstný) a Felix Tvrdý. Z jednotlivých front a vojenského nasazení v zázemí se domu postupně vrátili : František Němec (r. 1916 těžce raněn, ochrnul a ztratil řeč), Jan Čech č.4 (raněn na frontě). František Bláha (není uveden v kronice). František Fiala (raněn na bojišti). Jakub Maxera (1914-1918 na bojišti v Haliči). Petr Maxera (1915-16 na ruské frontě, 1916-19 v ruském zajetí). František Nebohý (nasazen ve skladišti ve Vídni). Josef Tvrdý (zajat na ruské frontě, ruský legionář). Karel Šalamoun. Adolf Šalamoun a Antonín Šalamoun (všichni na ruské a poté na italské frontě). Jan Šalamoun (nasazen ve Vídni). Karel Nezveda. Jan Čech č.8 (na ruské frontě. 1915-18 v zajetí na Sibiři), Antonín Čech (zajat donskými kozáky na řece San v Polsku 4.1 1.1914, v zajetí až do 16.2.1918). Jan Svoboda. František Svoboda. Josef Dvořák (pracovali v zázemí, především ve Vídni). Josef Dvořák ml.. František Dvořák (oba na frontě), Josef Nečas (1914-18 na bojištích v Karpatech a v Tyrolích).
V mnoha staveních nezůstal po dobu války ani jediný muž a hospodařit a obdělávat pole musely samy ženy. Po obcích chodily rekvizice a zabavovaly obilí, brambory a dobytek. I do Jiřic přijížděli měšťáci až z Vídně a sháněli trošku mouky, vajec, másla i brambor. Platili přitom tímy co nebylo na vsi možno koupit -látkami, tabákem či petrolejem. Od května r. 1915 až do 20.1 1.19 I 8 pobývalo v Jiřících 6 italských rodin z obce Mori z oblasti Trentina - Horní Adiže (Jižních Tyrol), kteří sem byli ..preventivně" přesídleni z bezpečnostních důvodu po vstupu Itálie do války proti Rakousku-Uhersku. Rodiny Manfredi. Rafaelli, Dall' Alda, Caliari. Andreolli a Stofella bydlely u Protivínských a u Fialů č.13. Po 28. říjnu 1918 došla i do Jiřic zpráva o konci války a prohlášení naší samostatnosti. Jako symbol svobody nového československého státu zasadil v r. 1919 Petr Maxera na hrázi u rybníka dvě lípy.
Také v nové republice zůstával zachován zemědělský charakter obce. V r. 1923 bylo 12 jiřickým rolníkům přiděleno celkem 99 měřic polí v trati Na parném z parcelovaného hostimského velkostatku (z parcelovaného dvora Boskovštejn). odkud obec ještě koupila lesíky o výměře 6 ha, 2 a, 4 m2 za 25 000 Kč a 14 občanů pozemky v průměrné výměře kolem 1 ha. Mezi živnostníky jsou v r. 1925 uvedeni kovář Jan Šalamoun, obuvník František Nebohý, sedlář Josef Nečas, hostinská Antonie Alexová (hostinec však byl v tem že roce uzavřen) a stolař Karel Šalamoun. Později přibyla trafikantka Marie Fialová č.14 (r. 1926) a obchodník Václav Vybíral (r. 1927). V r. 1927 byla za 2 568 korun postavena hasičská zbrojnice, pořízená první motorová stříkačka v okolí za 51 000 Kč, byl zakoupen buben pro obecního posla za 140 Kč a zvonek na obecní kapli. V témže roce byla rovněž opravena obecní váha. která stávala u obecního domu na návsi. V r. 1928 byl znovu otevřen hostinec, a to u Cyrila Pokorného č.19. Obchod i hostinec byly později (po r. 1950) uzavřený pří likvidaci soukromých živnosti. Od r.1871 využívali občané Jiřic spojení po železnici ze stanice Grešlové Mýto. První autobusová linka Biskupice - Hostím - Jiřice - Pavlice - Znojmo zahájila svůj provoz 1.11.1930. 7.10.1932 začal denně jezdit autobus po trase Boskovštejn - Jiřice - Hostím - Zvěrkovice - Mor. Budějovice a zpět. Jízdné stálo 4,50 Kč. V r.1932 si postavil Jan Šplíchal na pozemku koupeném od Cyrila Pokorného kovárnu a začal v ní ihned provozovat kovářskou živnost. V r. 1937 se obecní zastupitelstvo usneslo provést elektrifikaci obce firmou ZME Brno, 19.4.1938 se začalo pracovat a 14.5.1938 bylo v obci poprvé rozsvíceno elektrické světlo. Naklady na elektrifikaci činily 50 000 Kč.
Při mobilizaci na obranu republiky 24.9.1938 narukovali následující jiřičtí občané: Fr. Petříček. Jan Šplíchal. Fr. Nebohý. Boh. Němec. K. Protivínský, Jan Jelínek. Fr. Veverka a Václav Veverka. Koncem října 1938 však byli v důsledku známých události spojených s přijetím tzv. mnichovské dohody demobilizováni.



 

Copyright © 2018 Obec Jiřice u Moravských Budějovic. All rights reserved. Created by J.R.