Místopis a příroda

Poloha a stručná charakteristika obce
Obec Jiřice u Moravských Budějovic leží 11 km jihovýchodně od Moravských Budějovic a 25 km od okresního města Znojma. Prochází jí silnice z Hostimi do Boskovštejna, k níž se západně od obce připojuje silnice z Prokopova. Katastr obce má výměru 384 ha a nadmořská výška se v současné době udává 382 m (dříve 399 m).
Obec patří k poštovnímu obvodu Hostim, k zdravotnímu obvodu Jevišovice, k matričnímu obvodu Blížkovice, k policejnímu obvodu Jevišovice a ke školnímu obvodu Základní školy Jevišovice. Obec je od 18. století přifařena do Hostimi.
Matriky farnosti pocházejí z r. 1716, starší matriční záznamy z farnosti Jevišovice jsou vedeny od r. 1660. Pozemkové knihy vedené od r. 1780 jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně.
Náves, která je původním jádrem celé obce, má typický tvar uzavřené okrouhlice, původní dva vstupy do vsi byly mezi usedlostmi č.p. 3 a 4 a č.p. 12 a 13. Na ni se severovýchodním směrem - za stavením č.p. 17 napojuje postupně dostavovaná ulicovka, doplněná několika staveními podél nynější cesty směrem na Boskovštejn. Posledním v obci postaveným domem bude dům číslo 34 vybudovaný v krátké ulici směrem k Bukovině Jiřím Vejdovským z Třebíče. Zatím nejmladším trvale obydleným stavením je dům Mikulíkových postavený v r. 1983 na návsi.

Název obce - jeho podoby a vývoj
1349 in Jerecz, 1481 Jehrzicze. 1550 vsi pusté Gehržycz, 1563 Gehrzicze, 1615 Giržicze, 1699 Girzizky (nápis na obecní pečeti), 1718 Jersitz, 1751 Giržitz, 1846 Iřitz, Gjřice, 1872 Irzitz, Jiřice, 1906 Iřitz, Jiřice, 1961 Jiřice u Mor. Budějovic. Současný název se používá od r. 1961, kdy se po územní reorganizaci ocitly v okrese Znojmo dvě obce stejného názvu (druhé používají od té doby název Jiřice u Miroslavi).

Přírodní poměry
Obec Jiřice u Moravských Budějovic leží v jihovýchodní části rozlehlé oblasti Českomoravské vrchoviny nazývané Jevišovická pahorkatina. Vlastní katastrální území Jiřic pak je součástí podcelku známého pod názvem Znojemská plošina či pahorkatina. Toto území leží v prostoru mezi dvěma rozsáhlými plošinami -rozkošskou na severu a bojanovickou na jihu. Mezi nimi leží užší pruh území, kterým protéká Jevišovka se svým přítokem Nedvekou. Toto území již nemá ráz plošiny, ale oblých hřbetů doprovázejících obě údolí. Nadmořská výška krajiny se pohybuje v rozmezí 370 až 410 metrů. Nejvyšším bodem v okolí je lesní návrší zvané Štírák (na starších mapách označované jako Škorpion) v jižní části Rozkošské plošiny s nadmořskou výškou 421 m. V okolí Jiřic patří k nejvyšším místům návrší na okraji Hájku jihovýchodně od obce s výškou 401,9 m a kopeček u kříže na křižovatce k Prokopovu s 392,8 m.
Údolí Nedveky je méně známé. Říčka pramenící na plošině východně od Mor. Budějovic prodělává ve svém toku některé těžko vysvětlitelné proměny. Pod Hostimí se vrací ke svému původnímu jihovýchodnímu směru, postupně se zahlubuje a od zříceniny Bukoviny až po Střelickou kotlinu vytváří hlubší, zalesněné údolí, místy se skalnatými úbočími. Jednotvárnější lesnaté porosty jsou zde doplněny též teplomilnějšími druhy rostlin. Převažujícím půdním typem jsou kyselé hnědé půdy, kde se roční úhrn srážek obvykle pohybuje mezi 500 až 900 mm a průměrná roční teplota mezi 4 až 9°C. Prakticky celá Českomoravská vrchovina náleží mírně teplé klimatické oblasti. Jiřice leží v pásu území s dlouhým, teplým a suchým létem, s průměrným počtem 40-50 letních dnů v roce a s průměrnou teplotou v červenci  17-18°C. Tento pás má krátké přechodné období s mírně teplým jarem a podzimem (průměrná dubnová i říjnová teplota vzduchuje 7-8°C) a krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s 30-40 ledovými dny a průměrnou teplotou v lednu -2 až -3°C.

Geologická stavba a nerostné suroviny
Území Jiřic patří do oblasti, v níž se vyskytuje řada nerostů přeměněných hornin mineralogicky velmi zajímavých. Především se zde objevují granátické hadce neboli serpentinity. Jedná se o tmavé celistvé horniny šedočerné barvy s hnědým nebo zeleným odstínem. Charakteristické pro ně je všesměrné rozpukání a kostkovitý rozpad. Jsou tvořeny minerály skupiny serpentinu (hlavně antigori-tem), které zatlačují původní olivín. Zvětralé hadce bývají nápadné žlutobílými produkty rozkladu s chalcedonem nebo magnezitem.
Ze zvětralin zdejších hadců pocházejí různobarevné opály, překrásná zelená plasma (což je odrůda chalcedonu), dále antofylit, vyvinutý někdy v podobě azbestu, celistvý dolomit, tzv. „gurhofián" a magnézií. V trati Na parném byly při odborném průzkumu zjištěny pěkné opály a plasmy (zjistili geologové Mrázek a Reji v r. 1991) a dále zde byla objevena bronzově lesklá zrna enstatitu (tvořená hadcem a eklogitem). Černá zrnka chromitu a červený pyrop (zaznamenal Kruťa v letech 1974 a 1978).