Jiřice ve správě hostimské vrchnosti

O Jiřících se dozvídáme r. 1498, kdy byly králem Vladislavem Jagellonským propuštěny z manství (královského vlastnictví) bítovským panům z Lichtenburka do dědičného vlastnictví. Nevysvětlenou záhadou naopak zůstává, proč Hostim byla z panství osvobozena až téměř o sto let později v r. 1587 císařem Rudolfem II.
V 16. století byly Jiřice se svými 17 grunty považovány za vesnici průměrné velikosti. Ani ony se však nevyhnuly majetkovým přesunům, k nimž v průběhu 16. století v oblasti docházelo. Především se začal zmenšovat majetek dosud nejsilnějšího a politicky nejvlivnějšího panského rodu - bítovských Lichtenburků (potomků starobylého českého rodu Ronovců). Páni z Lichtenburka - postupně Hynek Bítovský,Jindřich, Smil, Albrecht a Zdeněk Bítovský - drželi hostimské panství až do r. 1563, kdy zemský hejtman a poručník sirotků Pertold z Lipé prodal hostimský majetek po zemřelém Zdeňkovi Bítovském z Lichtenburka (zemřel asi v r. 1561) moravskému dvornímu sudímu (nejvyššímu hofrychtéři) Václavu Hodickému z Hodic. Součástí tohoto majetku byl zámek a ves Hostim s poddanými, Vesce s tvrzí a vsi Příštpo, Radkovice, Jiřice, Blatnice, Lažínky a část Zvěrkovic. Václav z Hodic však obratem ruky vyměnil r. 1564 hostimský statek za statek miroslavský s Jiřím Valeckým z Mírová. Na tomto místě je třeba upozornit na nesmyslnost romantických zkazek o tom, že tento šlechtic pocházel ze starobylého rodu sídlícího na nikdy neexistujícím hradě Mírově v oblasti pravěkého výšinného sídliště Mírovec nad stejnojmenným rybníkem u Grešlového Mýta. Tyto nedoložené pověsti vycházejí z latinsky psané listiny hostimského faráře Jana Františka Talpy (z r. 1775) objevené v r. 1868 v báni pod křížem hostimského kostela. Je známo, že páni z Mírová pocházeli z opevněného hradu Mírová v okr. Šumperk (dodnes je známý spíše jako vězení), ale jejich rozvětvený rod (Ráječtí z Mírová nebo Valečtí z Mírová) vlastnil i různé statky na jižní Moravě. Jiří Valečky z Mírová nebyl ovšem asi příliš dobrým správcem a hostimský majetek postupně rozprodával. Mimo jiné tak r. 1576 odstoupil z hostimského panství ves Jiřice se třemi mlýny na Jevišovce (mlýn Hlivský v místeeh u dnešního mostu na Cirešlovém Mýtě i s panskou pilou a Hrázským rybníkem u něho. mlýn Mírovskv a mlýn tehdy prý zvaný Jiřieký. eož je asi dnešní Pustý mlýn) a sedmi rybníky, mezi nimiž byly i dva malé rybníčky ti Jiřie, Jindřichu Březnickému z Náchoda sídlícímu v té době na tvrzi v Horních Dunajovicích. Zbytek panství určil jako vdovsky podíl své manželce Kateřině Zelené z Říčan, která jej dala r. 1590 připsat svému druhému manželovi Ladislavu Šlejnicovi ze Š1 ejnic. Celý rod Valeckýeh z Mírová krátce nato r. 1598 vymřel.
Poněvadž nový statek hraběte z Náchoda neměl panské sídlo, bylo třeba je postavit. Tak byla asi v r. 1584 postavena renesanční tvrz Boskovštejn, místními občany zvaná Zámeček. Boskovštejnský statek v te době tvořily pouze dvě vesnice - Jiřice a Boskovštejn - zmíněných několik rybníků, ale také zajímavé mýto ti llrázského (či Hlivského) rybníka. To se stalo už v r. 1582 - po uzavření smlouvy mezi Znojmem a Jindřichem Březnickým - součástí Jiřic. Vybudováním nového centra Boskovštejna se mýto u Hlivského rybníka (současně s mlýnem Hrázským a s lesem nad ním) stalo součástí nově se tvořícího ..katastru" boskovštejnského. V r. 1586 daroval Jindřich Březnicky ves Boskovštejn s tvrzí své manželce Kateřině Hrubčické z Čechtína. V letech 1608-1613 Boskovštejn držel Bohuchval Jaroslav z Náchoda s manželkou Marianou Předborskoti z Předboří. V r. 1615 prodali poručníci Bohuchvalových dědiců zámek a ves Boskovštejn s pivovarem a ves Jiřice Petru Vokovi z Náchoda sídlícímu na Žeroticích. Z jeho zadlužené pozůstalosti statek koupil v r. 1618 evangelík Zikmund z Ditrichštejna. Kupní částku však nedoplatil, a po soudním sporu byl statek opět vložen r. 1630 Jiřímu z Náchoda do zemských desek. Všichni šlechtičtí majitele panství na Moravskobudějovicku se v různé míře zúčastnili českého stavovského povstání proti novému císaři Ferdinandovi II. (16I8-I620) a téměř všichni doplatili na svoji účast v povstání ztrátou svých statků. Hostimský kalvinistický pán Ladislav Šlejnic ze Šlejnic byl sice omilostněn s tím, že v době povstání již opět hájil zájmy císaře, ale i on nakonec přišel ve službě císaři o své majetky. Vzbouření stavové ho totiž ..za direktora peněz zemských voliti nařídili a sjezdem vyhlásiti ráčili"', a tak ho ..vtáhli" do tehdejší protihabsburské revolty. Šlejnic by i sice v r. 1620 pro chatrné zdraví a vysoký věk ze své funkce propuštěn, ale poněvadž půjčil direktorům (prozatímní stavovské vládě) na povstání 6000 zl., ocitl se též na lavici obžalovaných. Na základě přímluvy nového vládce Moravy kardinála Ditrichštejna nebyl sice potrestán žalářem, nýbrž velice originálním způsobem: Měl vypořádat pohledávky moravského stavovského vojska. Jelikož však za mnohé výplaty ručil svým vlastním majetkem a situace v zemi nedovolovala vymáhat různé pohledávky, utrpěl nemalé škody (těsně před svoti smrtí si v r. 163 I stěžoval dokonce až u císaře, že nemá z čeho žít) a byl nakonec přinucen r.1630 prodat Hostim boskovštejnskému pánovi Jiřímu z Náchoda. R.1630 se tak Boskovštejn (i s Jiřicemi) opět spojil s Hostimí.
Nástupce Jiřího z Náchoda. jeho syn Ferdinand Leopold hrabě z Náchoda (od r. 1649), který povýšil  r.1656 Hostím na městečko s právem konat zde trhy, začal však po částech svoje statky rozprodávat. 14.3.1659 tak prodal Zdeňkovi Dubskému z Třebomyslic Boskovštejn (i s Jiřicemi) a 12.I.I660 Hostim znojemskému krajskému hejtmanovi Rudolfu Jindřichovi svobodnému pánovi ze Schaumburka, pánovi Moravských Budějovic. Žádnému z kupců ovšem neřekl, že Hostim je hypotékou jeho matky a sestry, a tak noví kupci při následných exekucích o zakoupený majetek zase přišli. Samotný Ferdinand Leopold z Náchoda byl 7 let internován a zemřel v „domácím vězení" v Ivančicích. Jako první získal po soudním jednání v r. 1662 část hostimského panství Ferdinand Vilém Slavata hrabě z Chlu- mu, který je r. 1665 prodal slavnému obránci Brna proti Švédům z r. 1645 a novému jevišovickému pánovi Ludvíku Raduitovi de Souches. Ten koupil téhož roku od vdovy po Jiřím z Náchoda Marie Renaty z Náchoda, rozené Breunerové zámek v Hostimi, faru, chmelnici a ves Zvěrkovice se svobodným dvorem. V r. 1672 bylo na Moravskobudějovicku 7 statků, mezi nimi též Boskovštejn s Jiřicemi Bohuslava Zdeňka Dubského, svobodného pána z Třebomyslic, a 7 panství. Kromě toho sem zasahovala i sousední panství, mj. i Jevišovice hraběte Ludvíka Raduita de Souches, do jehož majetku nakonec přešel i Boskovštejn s Jiřicemi. koupený od Dubského r. 1679. Kupní smlouva však tiž zněla na jméno jeho mladšího syna Karla Ludvíka de Souches, zatímco Hostim odkázal staršímu, ale slabomyslnému synovi Janu Ludvíkovi de Souches. Od té doby však patřil statek Boskovštejn opět k hostimskému panství. Karel Ludvík převzal po otcově smrti v r. 1682 Jevišovice a Boskovštejn (i s Jiřicemi) a byl zároveň poručníkem svého slabomyslného bratra na Hostimi. Komplikace však nastaly, když Karel Ludvík v létě r.1690 nečekaně zemřel, neboť po něm zůstal pouze jeho nedospělý dědic Karel Josef de Souches. Spory mezi poručníky a po r. 1704 mezi poručníky a Karlem Josefem vedly především k narůstání Karlových dluhů.
Značné finanční problémy řešil dědic hostimského panství, Karel Josef svobodný pán de Souches, 31.12.1720 prodejem celého panství (tj. Hostimi i Boskovštejna) dvornímu radovi Konstantinu Josefovi hraběti z Gatterburgu za 136 000 rýnských zlatých. Součástí tohoto majetku byly statky Hostim, Boskovštejn, vsi Zvěrkovice, Rozkoš, Jiřice, Grešlové Mýto s mýtem, dva zámky, pět dvorů, dvě ovčírny, obora, pivovar a palírna. Gruntovní knihy Boskovštejna a Jiřic byly vázané v červené kůži, gruntovní knihy Hostimi a Zvěrkovic v pergamenu, ostatní vsi v té době gruntovní knihy ještě neměly. Konstantin Josef 17.3.1732 postoupil celé panství svému třetímu (nejmladšímu) synovi Konstantinu Jáchymovi (Joachimovi) hraběti z Gatterburgu. Ten nechal postavit v r. 1732 novou faru v Hostimi, barokně přestavět hostimský zámek do dnešní podoby, r. 1739 dal rozšířit hostimský kostel o dvě boční lodě, asi v letech 1742-45 nechal postavit známou poutní kapli u Boskovštejna jako poděkování za svoji záchranu před pronásledujícími Prusy a v r. 1766 se zasloužil o postavení nového kamenného mostu se sochou sv. Mikuláše v Grešlovém Mýtě. Dobře prosperující panství zdědil r. 1776 jeho synovec hrabě Prokop z Gatterburgu, po němž byla pojmenována nejmladší vesnice v oblasti Prokopov (do r. 1885 oficiálně zvaná též Nová Ves). Založení Prokopova v r. 1789 se však hrabě Gatterburg již nedočkal, neboť 27.5.1788 prodal hostitnské panství (které měl v té době stejně v nájmu baron Wetzlar) c.k. komořímu Antonínovi hraběti Meraviglia - Crivelli za 210 000 rýnských zlatých. Za hraběte Prokopa z Gatterburgu došlo k výraznému zmenšení lesních ploch. Lesní porosty byly vykáceny a přeměněny na pole. Část byla přidělena k některému z pěti dvorů panství (Blanné, Boskovštejn, Zvěrkovice, Hostim a Rozkoš) a část byla prodána poddaným jako vymýcenina. Listinou Pro memoria z r. 1786 stanovil též podmínky k založení nové obce Prokopova. Zmenšeny byly rovněž obě obory - na Boskovštejně i v Hostimi.
V průběhu 18. stol. byla tvorba jednotlivých panství víceméně ukončena. Hostimské panství, které bylo jedním z dvanácti na Moravskobudějovicku, značně utrpělo při válkách s napoleonskou Francií v letech 1805 a 1809. V polovině listopadu r. 1805 francouzská vojska maršála Bernadotta obsadila též Hostim, ale chovala se podle zápisů spořádaně. Po vítězné bitvě u Dobšic 11.7.1809 obsadili Francouzi celou jižní Moravu. Divize gen. Boudeta, která se usídlila v Mor. Budějovicích, zničila podle tehdejších svědectví pole v širokém okolí. Všeobecnou bídu poválečných let pak dovršil státní bankrot (lidově zvaný kaláda) v březnu 1811, kdy rakouská měna devalvovala o 80%. Nespokojenost sedláků s robotním zřízením znovu naplno vypukla v r. 1821. Ohniskem nového odpírání roboty se stalo lesonické panství hraběnky Trauttmannsdorfové. Jaroměřický vrchní Rottleuther podal 22.3.1821 krajskému úřadu ve Znojmě zprávu, v níž se mj. pravilo, že sedláci z 6 panství (Jaroměřice n. R., Hostim, Tavíkovice, Višňové, Hrotovice a Mys-libořice) uzavřeli jakýsi spolek, který koná hlavní schůze na Rozkoši. Zároveň byly sedláky rozšiřovány buřičské dopisy do okolních panství Avšak vojenské i úřední zastrašování se míjelo účinkem a např. sedláci z hostimského panství odpírali dne 30.3.1821 robotu dále, i když přímo v Hostimi bylo umístěno vojsko. Již 1.4. však byli zatčeni hlavní strůjci odpírání roboty v čele s rychtářem Františkem Říhou z Příštpa. Kvůli paličským listům, které se v kraji začaly šířit, bylo nakonec 8.5. vyhlášeno stanné právo. Poslední odpírání roboty na hostimském panství se udalo koncem července v Grešlovém Mýtě. Při vyšetřování příčin konstatoval dvorský úředník mj. surovost a nevědomost některých vrchnostenských úředníků, mezi kterými uvedl i ředitele hostimského panství Vincence Schróttera.
Hrabě Meraviglia odkázal 4.9.1797 celé panství své manželce Eleonoře hraběnce Meraviglia, rozené z Abendsberg - trounu. Ta r. I 809 vystavěla na novém hostimském hřbitově (založeném v r. 1784) klasicistní kapli Sv.Kříže s hrobkou, do níž byla po své smrti pohřbena. Ve své poslední vůli z 23.8.1818 ustanovila dědicem panství syna pensionovaného c.k. setníka jízdy Františka z Meraviglia jako hlavního dědice. Po jeho smrti převzal panství 14.7.1827 Antonín hrabě Meraviglia. Před zrušením poddanství v r. 1848 patřilo k hostimskému panství 8 vesnic -Blanné, Boskovštejn, Grešlové Mýto, Hostim, Jiřice, Prokopov, Rozkoš a Zvěrkovice. Panství mělo též vlastního justiciára. což byl vrchnostenský soudní úředník.
V té době (r. 1843) žilo v Jiřících ve 20 domech a 28 domácnostech 120 obyvatel.
Z. nich se živilo zemědělstvím 27 osob a I osoba se věnovala zemědělství a řemeslu. Ve vsi bylo 14 pololáníkň, 4 domkaři a 2 obecní domky. Rybníky na hostimském panství byly postupně vysoušeny a přeměněny na pole a louky. Tak zmizelo i všech sedm rybníčků kolem Jiřic. Posledním takto vysušeným rybníkem byl v r. 1830 Červený rybník v Hostimi. V celém panství hostimském se mělo v té době nacházet 72 mistrů, z toho byli 2 pekaři, sládek, vinopalník, hostinský. 2 řezníci, 4 mlynáři, 5 bednářů, sklenář, 9 kovářů, 9 ševcú, 5 kolářů, 10 tkalců, 2 hrnčíři, salajkář (domácí výrobce mýdla), kloboučník, řemenář a stolař. Mimo ně ještě dva kupci se smíšeným zbožím.