Historické památky

K chráněným památkám v obci patří kaplička na návsi a boží muka (zděná poklona) s obrázkem sv. Jiří podél silnice k Hostimi.

Kaplička na návsi
V r. 1869 zakoupila obec Jiřice pozemek na návsi na stavbu kapličky, kterou pak vlastními náklady postavila po vzoru sousedního Prokopova u domu č.8. Do ní v r. 1927 za 610 korun zakoupen zvonek o váze 18 kg. K Jeho úhradě částečně přispěla obecní sbírka. Zvon byl sejmut v r. 1942 a odevzdán pro potřeby německé armády. Nový zvon byl vysvěcen a zavěšen do věže kapličky v červenci 1998. Byl zhotoven ve zvonařské dílně Marcely Dytrychové v Brodku u Přerova a na plášti je zobrazen reliéf sv. Jiří bojujícího s drakem. Zajímavostí vnitřní výzdoby je, že jeden z obrazů (Madony s dítětem) věnovalo obci na památku 6 italských rodin, které zde pobývaly v letech 1915-1918.
Poslední oprava kapličky, při níž byla položena nová střešní krytina, byla provedena vlastními silami v r. 1995.

Boží muka s obrázkem sv. Jiří
U silnice směrem na Hostim stojí od druhé poloviny i9. století zděna poklona (boží muka) s obrazem sv. Jiří, který bojuje s drakem. Tato boží muka nechala postavit obec. Opravena byla v r. 1990 Fr. Maxerou st. a v r. 1997 na náklady obce.

Kaplička sv. Prokopa
V polní trati Na pískách po pravé straně silnice do Prokopova slojí boží muka sv. Prokopa. Zděná poklona, kterou nechal postavit Bartoloměj Protivínský, byla opravena v r. 1990 Fr. Maxerou st. a v r. 1997 obcí.

Kříže
V katastru obce stojí tři kříže, z nichž dva nechal postavit Jakub Protivínský a třetí postavila obec. První se nachází u silnice k Boskovštejnu, druhý na křižovatce Hostim-Jiřice-Prokopov a třetí na konci obce u Pellegriniových. Všechny byly naposledy restaurovány v r. 1997 a upraveny v květnu 1998.

Hrad Bukovina
Jediné raně středověké šlechtické sídlo v oblasti Moravskobudějovicka představoval ve 14. století hrad Bukovina u Hostimi. Jeho pozůstatky se dodnes nacházejí na okraji údolí Nedveky severně od Jiřic na nepříliš rozsáhlém výběžku z náhorní roviny, od níž je oddělen obloukem (na severu a na západě zdvojených) příkopů a valů, takže jeho zastavěná plocha připomíná kruhovou výseč. Také 2,5 m silná čelní hradba byla zaoblená a vedle brány u jejího severozápadního nároží se dodnes nacházejí zbytky válcové obranné věže (bergfritu), jež byla k hradbě přisazena tak, že jejich vnější líce splývaly. Na základě kresby z r. 1787 víme. že na skalnatém jihozápadním konci výběžku se nacházela obytná věž či věžovitý palác. Další budovy byly přistavěny při jižní hradbě od jejího východního nároží směrem západním až jihozápadním, a to jedna uvnitř a další dvouprostorová palácová budova byla dodatečně vysunuta do svahu. Ta patří svými rozměr) 12x40 metru k největším palácům šlechtických hradů své doby na Moravě. Hluboké snížením prozrazují místa bývalých sklepů, patrná byla i postupně zasypaná hradní studně a pověstmi opředená úniková chodba. Na planině před hradem stávala stejnojmenná ves. která zanikla spolu s hradem. Její existenci potvrdily amatérské archeologické výzkumy na počátku 20. století. Soustavnější archeologický výzkum a historické zhodnocení objektu však nebylo dosud provedeno.
Hrad je v písemných pramenech - vynecháme-li falsum zakládací listiny dolnokounického kláštera hlásící se k r. 1173. jež ve skutečnosti pochází z počátku 14. století - poprvé bezpečně doložen k r. 1337. kdy se po něm píše Gerhard (Heralt) z Bukoviny. S Bukovinou vůbec jsou spojeny první zprávy z tohoto zajímavého cípu Moravskobudějovicka. Z tohoto jediného šlechtického hradu v oblasti pocházel rovněž rozvětvený vladycký rod s erbem ...šesti čtverců střídavých barev'", neboť vladykové z Bukoviny měli ve znaku šesti poli šachovaný štít (polcený a dvakrát dělený).
V r. 1349 vznikl spor o patronátní právo v Hostimi mezi rakouským klášterem v Perneggu a syny Gerharda z Bukoviny Janem. Gerhardem, llartlebem, Jindřichem a Smilem, kteří patronát pokládali za dědictví po otci. V další generaci bratrů - Smil, Ludvík, Jaroslav a Johánek - shromáždil majetek kolem Hostimi ve svých nikách zmíněný Ludvík z Bukoviny. Ten si vzal v r. 1399 za spolumajitele panství Jana Krabice z Vajtmile a r. 1406 zanechal panství (jmenovitě s hradem Bukovinou) Janu Vilémovi Vajtmilnarovi ze Žerotic. Smrtí Ludvíka v r. 1415 pak vymřel rod vladyků z Bukoviny po meči. Vajtmilnar určil r. 1415 spolumajiteli panství své syny a jeden z nich - Ludvík z Vajtmile - zapsal v r. 1481 pustý hrad Bukovinu s dalším zbožím Pňtovi z Lichtenburka. Poslední údaj o existenci hradu Bukovin) pochází z r. 1417, kdy zbývající statky posledního pána z Bukoviny Ludvíka získal Jan Vilém Vajtmilnar ze Žerotic. Není doloženo, že by po r. 1417 (těsně před husitskými válkami) byla Bukovina obydlena. Je však doloženo, že již r. 1464 byla Hostim v rukou Lichtenburků (jmenovitě je uveden známý odpůrce krále Jiřího z Poděbrad Hynek Bítovský z Lichtenburka a Cornštejna) a že přibližně v té době došlo i k zániku hradu Bukovin) a stejnojmenné osad)' v podhradí. Vzhledem k tomu, že zápis v zemských deskách jen potvrzuje stav z r. 1464. předpokládá se, že hrad byl opuštěný již v této době. a to za blíže neznámých okolností.
V květnu 1468 zaplavila jihozápadní Moravu uherská vojska Matyáše Korvína, která po dobytí Třebíče obléhala celý měsíc dobře opevněný třebíčský klášter a současně plenila a drancovala v celém kraji. léto válce se tradičné přičítá zpustnutí mnoha vesnic a lze předpokládat, že znamenala definitivní konec i pro opuštěný hrad Bukovinu. Zbytky hradu zarostly lesem a rychle upadly v zapomnění, z povědomí obyvatel se vytratilo i jeho jméno, které pak nadlouho zůstalo neznámé. Místu se začalo říkat na Starém Zámku.

Boskovštejnská kaple
Začátkem r. 1742 postoupili Prusové k Brnu, obléhali pevnost Špilberk a odtud vjížděly jednotlivé tlupy do Znojemska a dále až do Rakous.
Na začátku měsíce dubna blížila se takováto ode Znojma odehnaná tlupa Prušanů k Boskovstýnu a spatřivši uprostřed několika chatrných domků statečný zámek se vypínati zadychtila po klenotech a jiných drahých věcech, které tamní pán měl v zámku bezpochyby uschované. 1 zatočili tedy nepřátelé a klusali přímo k Boskovstýnu. Konstantin Joachim hrabě z Gatterburku, který toho času zde sídlil, dostal však včas zprávu o blížící se loupeživé rotě nepřátelské, a proto jediné o co měl péči bylo, jak by sám vyklouzl drápům jejich, neboť peníze, klenoty a jiné drahé věci dávno už byly ukryty na bezpečném místě. Konstantin se však též obával toho, aby se zklamaní nepřátelé nechtěli pomstít, aby ho snad do zajetí nezavlekli nebo jej dokonce neusmrtili. Věrný a obratný kočí Málek měl v okamžení zapraženo a jakmile jeho pán vsedl do vozu, uháněl úprkem odtud.
Bylo ovšem již pozdě. Nepřátelé k Boskovstýnu klusající vidouce skvostný kočár ze zámku ujížděti pustili se tryskem za prchajícím. Málek sedě na koni švihal do spřežení a čtvero bujných vraníků uhánělo jako by šlo o jejich vlastní spásu. Šťastně se dostal po úzké cestě až do lesa, který toho času stál po krajině na stranu k (tehdy ještě neexistujcí) Nové Vsi (Prokopovu). Hrabě Konstantin se již v duchu radoval, že nyní pod rouškou lesní temnoty snáze bude moci nepřátelům uniknouti. Vtom však bylo slyšeti řinčení zbraní a dusot koní. Utíkající hrabě se ohlédl a spatřil jezdce nepřátelského vojska, jak se tryskem blíží k němu. Málek pobízel neustále koně, ale co naplat - pronásledovatelé se už už ke kočáru blížili. V té chvíli opustila Konstantina veškerá naděje. Ve smrtelných úzkostech se již loučil se životem, když vtom uviděl na jedli, kolem níž právě projížděli, obraz zázračné Panny Marie Častínské. Zouťalost z jeho tváře zmizela, oko zajiskřilo.
„Pod tvou ochranu se utíkám, ó zázračná Panno Maria!" zvolal z hlubokosti duše, „ó vytrhni z nebezpečenství a spas nehodného ctitele svého!" A hle! Věci neslýchané! Koně zůstávají jako přimrazení stát a mocná a vysoká jedle ohýbá se a kloní se níž a níž, větve se dělí napravo a nalevo a zastiňují kočár z druhé strany, zastiňují docela kočího i čtyři koně. Vztekem zaslepení nepřátelé uháněli kolem a neviděli, že pronásledovaný hrabě je ukryt pod větvemi jedle. Mysleli, že jim v hustém lese ujel. Nakonec sjeli z cesty, v hlubokém lese zabloudili a vrátil i se zpět bez Konstantina i jeho pokladů.
Na důkaz vděčnosti z neskutečného zachránění dal později hrabě Konstantin Gatterburg na onom místě v lese postavit kapličku. Lesy byly časem vysekány, a tak nyní stojí kaplička v širém poli při ochozu na levé straně cesty z Boskovstýna k Nové Vsi., u rybníka, obyčejně vypuštěného, který se jmenuje Kabelka. Kaple má asi 30 kroků v okruhu, na oltáři je kromě lecjakých jiných menších obrazů velký obraz Častínské Panny Marie s latinským nápisem Věra eťfigies Thaumaturgae Sassieniensis 1743, který byl r. 1827 obnoven znojemským malířem Janem Neoralem. Na klenutí nad římsou je zobrazen zámek Boskovstýn a kolem něj výjevy, které zachycují pověst samu.
Vpravo od vchodu do kaple stojí kříž, který sem r. 1906 věnovala rodina Němcova z Jiřic.
(Pověst byla mírně jazykově a stylově upravena, zachována zůstala méně častá podoba názvu obce Boskovštejn - Boskovstýn. Zpracováno podle pověsti zachycené moravským spisovatelem Matějem Mikšíčkem.)