Místopis a příroda

Poloha a stručná charakteristika obce
Obec Jiřice u Moravských Budějovic leží 11 km jihovýchodně od Moravských Budějovic a 25 km od okresního města Znojma. Prochází jí silnice z Hostimi do Boskovštejna, k níž se západně od obce připojuje silnice z Prokopova. Katastr obce má výměru 384 ha a nadmořská výška se v současné době udává 382 m (dříve 399 m).
Obec patří k poštovnímu obvodu Hostim, k zdravotnímu obvodu Jevišovice, k matričnímu obvodu Blížkovice, k policejnímu obvodu Jevišovice a ke školnímu obvodu Základní školy Jevišovice. Obec je od 18. století přifařena do Hostimi.
Matriky farnosti pocházejí z r. 1716, starší matriční záznamy z farnosti Jevišovice jsou vedeny od r. 1660. Pozemkové knihy vedené od r. 1780 jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně.
Náves, která je původním jádrem celé obce, má typický tvar uzavřené okrouhlice, původní dva vstupy do vsi byly mezi usedlostmi č.p. 3 a 4 a č.p. 12 a 13. Na ni se severovýchodním směrem - za stavením č.p. 17 napojuje postupně dostavovaná ulicovka, doplněná několika staveními podél nynější cesty směrem na Boskovštejn. Posledním v obci postaveným domem bude dům číslo 34 vybudovaný v krátké ulici směrem k Bukovině Jiřím Vejdovským z Třebíče. Zatím nejmladším trvale obydleným stavením je dům Mikulíkových postavený v r. 1983 na návsi.

Název obce - jeho podoby a vývoj
1349 in Jerecz, 1481 Jehrzicze. 1550 vsi pusté Gehržycz, 1563 Gehrzicze, 1615 Giržicze, 1699 Girzizky (nápis na obecní pečeti), 1718 Jersitz, 1751 Giržitz, 1846 Iřitz, Gjřice, 1872 Irzitz, Jiřice, 1906 Iřitz, Jiřice, 1961 Jiřice u Mor. Budějovic. Současný název se používá od r. 1961, kdy se po územní reorganizaci ocitly v okrese Znojmo dvě obce stejného názvu (druhé používají od té doby název Jiřice u Miroslavi).

Přírodní poměry
Obec Jiřice u Moravských Budějovic leží v jihovýchodní části rozlehlé oblasti Českomoravské vrchoviny nazývané Jevišovická pahorkatina. Vlastní katastrální území Jiřic pak je součástí podcelku známého pod názvem Znojemská plošina či pahorkatina. Toto území leží v prostoru mezi dvěma rozsáhlými plošinami -rozkošskou na severu a bojanovickou na jihu. Mezi nimi leží užší pruh území, kterým protéká Jevišovka se svým přítokem Nedvekou. Toto území již nemá ráz plošiny, ale oblých hřbetů doprovázejících obě údolí. Nadmořská výška krajiny se pohybuje v rozmezí 370 až 410 metrů. Nejvyšším bodem v okolí je lesní návrší zvané Štírák (na starších mapách označované jako Škorpion) v jižní části Rozkošské plošiny s nadmořskou výškou 421 m. V okolí Jiřic patří k nejvyšším místům návrší na okraji Hájku jihovýchodně od obce s výškou 401,9 m a kopeček u kříže na křižovatce k Prokopovu s 392,8 m.
Údolí Nedveky je méně známé. Říčka pramenící na plošině východně od Mor. Budějovic prodělává ve svém toku některé těžko vysvětlitelné proměny. Pod Hostimí se vrací ke svému původnímu jihovýchodnímu směru, postupně se zahlubuje a od zříceniny Bukoviny až po Střelickou kotlinu vytváří hlubší, zalesněné údolí, místy se skalnatými úbočími. Jednotvárnější lesnaté porosty jsou zde doplněny též teplomilnějšími druhy rostlin. Převažujícím půdním typem jsou kyselé hnědé půdy, kde se roční úhrn srážek obvykle pohybuje mezi 500 až 900 mm a průměrná roční teplota mezi 4 až 9°C. Prakticky celá Českomoravská vrchovina náleží mírně teplé klimatické oblasti. Jiřice leží v pásu území s dlouhým, teplým a suchým létem, s průměrným počtem 40-50 letních dnů v roce a s průměrnou teplotou v červenci  17-18°C. Tento pás má krátké přechodné období s mírně teplým jarem a podzimem (průměrná dubnová i říjnová teplota vzduchuje 7-8°C) a krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s 30-40 ledovými dny a průměrnou teplotou v lednu -2 až -3°C.

Geologická stavba a nerostné suroviny
Území Jiřic patří do oblasti, v níž se vyskytuje řada nerostů přeměněných hornin mineralogicky velmi zajímavých. Především se zde objevují granátické hadce neboli serpentinity. Jedná se o tmavé celistvé horniny šedočerné barvy s hnědým nebo zeleným odstínem. Charakteristické pro ně je všesměrné rozpukání a kostkovitý rozpad. Jsou tvořeny minerály skupiny serpentinu (hlavně antigori-tem), které zatlačují původní olivín. Zvětralé hadce bývají nápadné žlutobílými produkty rozkladu s chalcedonem nebo magnezitem.
Ze zvětralin zdejších hadců pocházejí různobarevné opály, překrásná zelená plasma (což je odrůda chalcedonu), dále antofylit, vyvinutý někdy v podobě azbestu, celistvý dolomit, tzv. „gurhofián" a magnézií. V trati Na parném byly při odborném průzkumu zjištěny pěkné opály a plasmy (zjistili geologové Mrázek a Reji v r. 1991) a dále zde byla objevena bronzově lesklá zrna enstatitu (tvořená hadcem a eklogitem). Černá zrnka chromitu a červený pyrop (zaznamenal Kruťa v letech 1974 a 1978).

Ochrana přírody a turistika

Pahorkatinový přírodní park Jevišovka
23.12.1977 byla vyhláškou okresního úřadu zřízena Oblast klidu Jevišovka.  Rozkládala se severně od Znojma na ploše  14 340 ha a byla přibližně ohraničena obcemi Hostim (Červený mlýnek) - Rozkoš - Újezd - Ratišovice - Stupešice - Plaveč - Hl. Mašůvky - Plenkovice - Kravsko - Olbramkostel - Vranovská Ves - Pavlice - Grešlové Mýto (mlýn-hamr) - Prokopov (rybník) - silnice na Jiřice -křižovatka nad Jiřicemi - silnice na Hostim.
Podle nového zákona č.l 14 z r. 1992 o ochraně přírody a krajiny byla klidová oblast změněna na tzv. přírodní park. Osou parku je přirozený, peřejnatý tok říčky Jevišovky s břehovými porosty, místy s lesnatými svahy a s údolními loukami. Uvnitř parku leží rovněž podstatná část katastru obce Jiřice. Přírodní park Jevišovka byl zřízen k ochraně krajinných hodnot mírně zvlněné pahorkatiny kolem středního toku Jevišovky a jejích přítoků včetně Nedveky a dalších menších vodotečí. Charakteristickým rysem oblasti jsou rozsáhlé lesy s rekreačním významem. Na potocích je několik rybníčků a kolem nich se zachovaly zbytky podhorských slatinných luk. Podhorský charakter má i část porostů (např. Černý les) kolem Nedveky.

Turistická trasa z Boskovštejna přes Jiřice na Bukovinu:
Boskovštejn (Žl 26) - Jiřice 1 km - Pod Bukovinou 2.5 km (M 24) - Bukovina, zřícenina 3 km (M 24).
Obcí Jiřice prochází krátká spojka jedné z turistických tras v oblasti Jevišovicka. Po zelené značce začínající u autobusové zastávky na Boskovštejně se jde po silnici vzhůru mezi poli do Jiřic. Na rozcestí pokračuje trasa vpravo mírným stoupáním mezi j inckým i staveními. Přibližně po padesáti metrech následuje mezi staveními č.20 a 27 odbočka vlevo a po polní cestě pokračuje stezka přímo k lesu. Následuje sestup úžlabinou do údolí a po odbočce vpravo vede cesta podél potoka Nedveky. Po kamenech a kulacích potok přejdeme a po sto metrech se na rozcestí Pod Bukovinou napojíme na modrou stezku z Jevišovic do Příštpa, která sem přichází z protisměru. Zatočíme vlevo a po modré značce stoupáme pěšinou až ke zříceninám hradu Bukovina (Starý Zámek). V následujícím období mladší doby kamenné (6000-4000 př.n.l.) je již pravěké osídlení doloženo na katastrech více než 60 obcí Moravskobudějovicka a dokládaje množství nálezů broušené i štípané industrie. Na základě povrchových průzkumů byla taková sídliště zjištěna i v katastru Jiřic. Na jednom z nich, které patřilo lidu kultury s lineární keramikou, bylo objeveno hranolovité kamenné kladivo, další dvě (zjištěná v trati Bahnice) pak kultuře s moravskou malovanou keramikou. Tyto Palliardiho nálezy jsou dnes uloženy v Moravském zemském muzeu v Brně. Severozápadně od obce bylo Františkem Vildomcem v r. 1927 zjištěno sídliště kultury zvoncových pohárů z období pozdní doby kamenné (4000-1900 př.n.l.), ale nálezy nejsou příliš výrazné.

Ráz kraje na úsvitě dějin

Počátky oblasti ztrácejí se v šeru hlubokých a širých lesů, které ji od pradávna pokrývaly. Takto stručně a jasně charakterizoval Moravskobudějovicko prof. František Jech v r. 1927. Svědectví o bývalých lesích v našich končinách podávají především archeologické nálezy a další odborné výzkumy i historické prameny, např. mapy. Ještě v 16. století táhly   se podél silnice ze Znojma k Budějovicím tak husté lesy, že z rozkazu královského musely být mýceny, aby se „v nich nedali velicí a znamenití lúpežové a mordové".
Vztah člověka a přírody odrážejí i pomístní názvy, které se zde po staletí udržovaly. Patří k nim např. i Jezevčí jámy u Jiřic, jež dokládají skutečnost, že zde naši předkové chytali do vyhloubených jam jezevce, nebo názvy lesa, pole a louky Močítka, Pod Močítkama a Bahnice též v katastru naši obce.
Tyto názvy svědčí o tom. že rozlehlé a hluboké lesy byly současně velikými nádržemi vody. U některých vesnic existovalo hodně rybníku, většinou s rybími násadami. U Jiřic se v r. 1576 uvádí 5 rybníků a o jedenáct let později dokonce 7 rybníků (viz i Můllerova mapa).
Celé Moravskobudějovicko daroval král Přemysl Otakar I. své manželce Konstancii někdy po svatbě r. 1198. Postupně však byl majetek zeměpanský ztenčován a docházelo i k zakládání nových vesnic. V naší oblasti se tak snad koncem 13. stol. objevuje hrad Bukovina, dříve známý též pod názvem Bukovin a lidmi dodnes zvaný Starý Zámek, stejnojmenná osada v podhradí a vesnice Hostim a Jiřice, které tvořily hospodářské zázemí hradu a byly jeho majetkem. Písemné doklady o existenci těchto sídel se sice objevují až v 1. pol. 14. stol. (fara v Hostimi r. 1322, ves Hostim r. 1325, hrad Bukovina r. 1337 a ves Jiřice - Jehřice r. 1349), ale na základě posledních průzkumů je možno předpokládat, že minimálně hrad existoval již před rokem 1300.
V písemných pramenech se jméno Jiřice objevuje poprvé r. 1349. kdy ves „in Jerecz" drželi společně s dalším majetkem bratři Hartleb (Archleb), Jindřich a Smil z Bukoviny. Třebaže o majitelích Bukoviny před r. 1337 neexistují hodnověrné písemné doklady, nepočítáme-li falsum zakládací listiny dolnokounického kláštera hlásící se k r. 1 173, ve které se mezi svědky uvádí Hnit z Bukoviny, víme, že Bukovina byla nejstarším a jediným šlechtickým sídlem v oblasti. Hartleb (Archleb) z Bukoviny se v r. 1350 spojil se svým dalším bratrem Janem, kterému r. 1351 prodal svůj podíl na Bukovině a též dva lány v Jiřících. Jan z Bukoviny zapsal poté r. 1353 věnem 15 hřiven úroků na Hostimi a v Jiřících své manželce Anežce. Složité vlastnické vztahy mezi členy rozvětveného rodu vladyků z Bukoviny i spory s rakouským premostrátským klášterem v Perneggu o patronatni právo nad původní (nedochovanou) farou v Hostimi, které pokládali za dědictví po otci Gerhardovi, přivedly postupně na hostimské panství další majitele. Podle posledních výzkumů mohli být nejstarší známí členové rodu - Gerhard, Heřman a Konrád - bratry, podle jmen zřejmě cizího (rakouského) původu. Proto ani není divu, že se ve 14. století název Hostimi a občas i Bukoviny pončmčoval na Hesting a Puchawein. Již r. 1399 si vzal Ludvík z Bukoviny (syn Jindřicha) za spolumajitele panství Jana Krabice z Vajtmile a r. 1406 zanechal panství Janu Vilému Vajtmilnarovi ze Žerotic. Ten určil r. 1415 spolumajiteli panství své syny a jeden z nich - Ludvík z Vajtmile - zapsal v r. 1481 pustý hrad Bukovinu, tvrz, faru a ves Hostim a ves Jiřice (Jehřice) Půtovi z Lichtenburka. Lichtenburkové, kteří se stali již v r. 1464 majiteli Hostimi, tak v této oblasti rozšířili své panství.

Jiřice ve správě hostimské vrchnosti

O Jiřících se dozvídáme r. 1498, kdy byly králem Vladislavem Jagellonským propuštěny z manství (královského vlastnictví) bítovským panům z Lichtenburka do dědičného vlastnictví. Nevysvětlenou záhadou naopak zůstává, proč Hostim byla z panství osvobozena až téměř o sto let později v r. 1587 císařem Rudolfem II.
V 16. století byly Jiřice se svými 17 grunty považovány za vesnici průměrné velikosti. Ani ony se však nevyhnuly majetkovým přesunům, k nimž v průběhu 16. století v oblasti docházelo. Především se začal zmenšovat majetek dosud nejsilnějšího a politicky nejvlivnějšího panského rodu - bítovských Lichtenburků (potomků starobylého českého rodu Ronovců). Páni z Lichtenburka - postupně Hynek Bítovský,Jindřich, Smil, Albrecht a Zdeněk Bítovský - drželi hostimské panství až do r. 1563, kdy zemský hejtman a poručník sirotků Pertold z Lipé prodal hostimský majetek po zemřelém Zdeňkovi Bítovském z Lichtenburka (zemřel asi v r. 1561) moravskému dvornímu sudímu (nejvyššímu hofrychtéři) Václavu Hodickému z Hodic. Součástí tohoto majetku byl zámek a ves Hostim s poddanými, Vesce s tvrzí a vsi Příštpo, Radkovice, Jiřice, Blatnice, Lažínky a část Zvěrkovic. Václav z Hodic však obratem ruky vyměnil r. 1564 hostimský statek za statek miroslavský s Jiřím Valeckým z Mírová. Na tomto místě je třeba upozornit na nesmyslnost romantických zkazek o tom, že tento šlechtic pocházel ze starobylého rodu sídlícího na nikdy neexistujícím hradě Mírově v oblasti pravěkého výšinného sídliště Mírovec nad stejnojmenným rybníkem u Grešlového Mýta. Tyto nedoložené pověsti vycházejí z latinsky psané listiny hostimského faráře Jana Františka Talpy (z r. 1775) objevené v r. 1868 v báni pod křížem hostimského kostela. Je známo, že páni z Mírová pocházeli z opevněného hradu Mírová v okr. Šumperk (dodnes je známý spíše jako vězení), ale jejich rozvětvený rod (Ráječtí z Mírová nebo Valečtí z Mírová) vlastnil i různé statky na jižní Moravě. Jiří Valečky z Mírová nebyl ovšem asi příliš dobrým správcem a hostimský majetek postupně rozprodával. Mimo jiné tak r. 1576 odstoupil z hostimského panství ves Jiřice se třemi mlýny na Jevišovce (mlýn Hlivský v místeeh u dnešního mostu na Cirešlovém Mýtě i s panskou pilou a Hrázským rybníkem u něho. mlýn Mírovskv a mlýn tehdy prý zvaný Jiřieký. eož je asi dnešní Pustý mlýn) a sedmi rybníky, mezi nimiž byly i dva malé rybníčky ti Jiřie, Jindřichu Březnickému z Náchoda sídlícímu v té době na tvrzi v Horních Dunajovicích. Zbytek panství určil jako vdovsky podíl své manželce Kateřině Zelené z Říčan, která jej dala r. 1590 připsat svému druhému manželovi Ladislavu Šlejnicovi ze Š1 ejnic. Celý rod Valeckýeh z Mírová krátce nato r. 1598 vymřel.
Poněvadž nový statek hraběte z Náchoda neměl panské sídlo, bylo třeba je postavit. Tak byla asi v r. 1584 postavena renesanční tvrz Boskovštejn, místními občany zvaná Zámeček. Boskovštejnský statek v te době tvořily pouze dvě vesnice - Jiřice a Boskovštejn - zmíněných několik rybníků, ale také zajímavé mýto ti llrázského (či Hlivského) rybníka. To se stalo už v r. 1582 - po uzavření smlouvy mezi Znojmem a Jindřichem Březnickým - součástí Jiřic. Vybudováním nového centra Boskovštejna se mýto u Hlivského rybníka (současně s mlýnem Hrázským a s lesem nad ním) stalo součástí nově se tvořícího ..katastru" boskovštejnského. V r. 1586 daroval Jindřich Březnicky ves Boskovštejn s tvrzí své manželce Kateřině Hrubčické z Čechtína. V letech 1608-1613 Boskovštejn držel Bohuchval Jaroslav z Náchoda s manželkou Marianou Předborskoti z Předboří. V r. 1615 prodali poručníci Bohuchvalových dědiců zámek a ves Boskovštejn s pivovarem a ves Jiřice Petru Vokovi z Náchoda sídlícímu na Žeroticích. Z jeho zadlužené pozůstalosti statek koupil v r. 1618 evangelík Zikmund z Ditrichštejna. Kupní částku však nedoplatil, a po soudním sporu byl statek opět vložen r. 1630 Jiřímu z Náchoda do zemských desek. Všichni šlechtičtí majitele panství na Moravskobudějovicku se v různé míře zúčastnili českého stavovského povstání proti novému císaři Ferdinandovi II. (16I8-I620) a téměř všichni doplatili na svoji účast v povstání ztrátou svých statků. Hostimský kalvinistický pán Ladislav Šlejnic ze Šlejnic byl sice omilostněn s tím, že v době povstání již opět hájil zájmy císaře, ale i on nakonec přišel ve službě císaři o své majetky. Vzbouření stavové ho totiž ..za direktora peněz zemských voliti nařídili a sjezdem vyhlásiti ráčili"', a tak ho ..vtáhli" do tehdejší protihabsburské revolty. Šlejnic by i sice v r. 1620 pro chatrné zdraví a vysoký věk ze své funkce propuštěn, ale poněvadž půjčil direktorům (prozatímní stavovské vládě) na povstání 6000 zl., ocitl se též na lavici obžalovaných. Na základě přímluvy nového vládce Moravy kardinála Ditrichštejna nebyl sice potrestán žalářem, nýbrž velice originálním způsobem: Měl vypořádat pohledávky moravského stavovského vojska. Jelikož však za mnohé výplaty ručil svým vlastním majetkem a situace v zemi nedovolovala vymáhat různé pohledávky, utrpěl nemalé škody (těsně před svoti smrtí si v r. 163 I stěžoval dokonce až u císaře, že nemá z čeho žít) a byl nakonec přinucen r.1630 prodat Hostim boskovštejnskému pánovi Jiřímu z Náchoda. R.1630 se tak Boskovštejn (i s Jiřicemi) opět spojil s Hostimí.
Nástupce Jiřího z Náchoda. jeho syn Ferdinand Leopold hrabě z Náchoda (od r. 1649), který povýšil  r.1656 Hostím na městečko s právem konat zde trhy, začal však po částech svoje statky rozprodávat. 14.3.1659 tak prodal Zdeňkovi Dubskému z Třebomyslic Boskovštejn (i s Jiřicemi) a 12.I.I660 Hostim znojemskému krajskému hejtmanovi Rudolfu Jindřichovi svobodnému pánovi ze Schaumburka, pánovi Moravských Budějovic. Žádnému z kupců ovšem neřekl, že Hostim je hypotékou jeho matky a sestry, a tak noví kupci při následných exekucích o zakoupený majetek zase přišli. Samotný Ferdinand Leopold z Náchoda byl 7 let internován a zemřel v „domácím vězení" v Ivančicích. Jako první získal po soudním jednání v r. 1662 část hostimského panství Ferdinand Vilém Slavata hrabě z Chlu- mu, který je r. 1665 prodal slavnému obránci Brna proti Švédům z r. 1645 a novému jevišovickému pánovi Ludvíku Raduitovi de Souches. Ten koupil téhož roku od vdovy po Jiřím z Náchoda Marie Renaty z Náchoda, rozené Breunerové zámek v Hostimi, faru, chmelnici a ves Zvěrkovice se svobodným dvorem. V r. 1672 bylo na Moravskobudějovicku 7 statků, mezi nimi též Boskovštejn s Jiřicemi Bohuslava Zdeňka Dubského, svobodného pána z Třebomyslic, a 7 panství. Kromě toho sem zasahovala i sousední panství, mj. i Jevišovice hraběte Ludvíka Raduita de Souches, do jehož majetku nakonec přešel i Boskovštejn s Jiřicemi. koupený od Dubského r. 1679. Kupní smlouva však tiž zněla na jméno jeho mladšího syna Karla Ludvíka de Souches, zatímco Hostim odkázal staršímu, ale slabomyslnému synovi Janu Ludvíkovi de Souches. Od té doby však patřil statek Boskovštejn opět k hostimskému panství. Karel Ludvík převzal po otcově smrti v r. 1682 Jevišovice a Boskovštejn (i s Jiřicemi) a byl zároveň poručníkem svého slabomyslného bratra na Hostimi. Komplikace však nastaly, když Karel Ludvík v létě r.1690 nečekaně zemřel, neboť po něm zůstal pouze jeho nedospělý dědic Karel Josef de Souches. Spory mezi poručníky a po r. 1704 mezi poručníky a Karlem Josefem vedly především k narůstání Karlových dluhů.
Značné finanční problémy řešil dědic hostimského panství, Karel Josef svobodný pán de Souches, 31.12.1720 prodejem celého panství (tj. Hostimi i Boskovštejna) dvornímu radovi Konstantinu Josefovi hraběti z Gatterburgu za 136 000 rýnských zlatých. Součástí tohoto majetku byly statky Hostim, Boskovštejn, vsi Zvěrkovice, Rozkoš, Jiřice, Grešlové Mýto s mýtem, dva zámky, pět dvorů, dvě ovčírny, obora, pivovar a palírna. Gruntovní knihy Boskovštejna a Jiřic byly vázané v červené kůži, gruntovní knihy Hostimi a Zvěrkovic v pergamenu, ostatní vsi v té době gruntovní knihy ještě neměly. Konstantin Josef 17.3.1732 postoupil celé panství svému třetímu (nejmladšímu) synovi Konstantinu Jáchymovi (Joachimovi) hraběti z Gatterburgu. Ten nechal postavit v r. 1732 novou faru v Hostimi, barokně přestavět hostimský zámek do dnešní podoby, r. 1739 dal rozšířit hostimský kostel o dvě boční lodě, asi v letech 1742-45 nechal postavit známou poutní kapli u Boskovštejna jako poděkování za svoji záchranu před pronásledujícími Prusy a v r. 1766 se zasloužil o postavení nového kamenného mostu se sochou sv. Mikuláše v Grešlovém Mýtě. Dobře prosperující panství zdědil r. 1776 jeho synovec hrabě Prokop z Gatterburgu, po němž byla pojmenována nejmladší vesnice v oblasti Prokopov (do r. 1885 oficiálně zvaná též Nová Ves). Založení Prokopova v r. 1789 se však hrabě Gatterburg již nedočkal, neboť 27.5.1788 prodal hostitnské panství (které měl v té době stejně v nájmu baron Wetzlar) c.k. komořímu Antonínovi hraběti Meraviglia - Crivelli za 210 000 rýnských zlatých. Za hraběte Prokopa z Gatterburgu došlo k výraznému zmenšení lesních ploch. Lesní porosty byly vykáceny a přeměněny na pole. Část byla přidělena k některému z pěti dvorů panství (Blanné, Boskovštejn, Zvěrkovice, Hostim a Rozkoš) a část byla prodána poddaným jako vymýcenina. Listinou Pro memoria z r. 1786 stanovil též podmínky k založení nové obce Prokopova. Zmenšeny byly rovněž obě obory - na Boskovštejně i v Hostimi.
V průběhu 18. stol. byla tvorba jednotlivých panství víceméně ukončena. Hostimské panství, které bylo jedním z dvanácti na Moravskobudějovicku, značně utrpělo při válkách s napoleonskou Francií v letech 1805 a 1809. V polovině listopadu r. 1805 francouzská vojska maršála Bernadotta obsadila též Hostim, ale chovala se podle zápisů spořádaně. Po vítězné bitvě u Dobšic 11.7.1809 obsadili Francouzi celou jižní Moravu. Divize gen. Boudeta, která se usídlila v Mor. Budějovicích, zničila podle tehdejších svědectví pole v širokém okolí. Všeobecnou bídu poválečných let pak dovršil státní bankrot (lidově zvaný kaláda) v březnu 1811, kdy rakouská měna devalvovala o 80%. Nespokojenost sedláků s robotním zřízením znovu naplno vypukla v r. 1821. Ohniskem nového odpírání roboty se stalo lesonické panství hraběnky Trauttmannsdorfové. Jaroměřický vrchní Rottleuther podal 22.3.1821 krajskému úřadu ve Znojmě zprávu, v níž se mj. pravilo, že sedláci z 6 panství (Jaroměřice n. R., Hostim, Tavíkovice, Višňové, Hrotovice a Mys-libořice) uzavřeli jakýsi spolek, který koná hlavní schůze na Rozkoši. Zároveň byly sedláky rozšiřovány buřičské dopisy do okolních panství Avšak vojenské i úřední zastrašování se míjelo účinkem a např. sedláci z hostimského panství odpírali dne 30.3.1821 robotu dále, i když přímo v Hostimi bylo umístěno vojsko. Již 1.4. však byli zatčeni hlavní strůjci odpírání roboty v čele s rychtářem Františkem Říhou z Příštpa. Kvůli paličským listům, které se v kraji začaly šířit, bylo nakonec 8.5. vyhlášeno stanné právo. Poslední odpírání roboty na hostimském panství se udalo koncem července v Grešlovém Mýtě. Při vyšetřování příčin konstatoval dvorský úředník mj. surovost a nevědomost některých vrchnostenských úředníků, mezi kterými uvedl i ředitele hostimského panství Vincence Schróttera.
Hrabě Meraviglia odkázal 4.9.1797 celé panství své manželce Eleonoře hraběnce Meraviglia, rozené z Abendsberg - trounu. Ta r. I 809 vystavěla na novém hostimském hřbitově (založeném v r. 1784) klasicistní kapli Sv.Kříže s hrobkou, do níž byla po své smrti pohřbena. Ve své poslední vůli z 23.8.1818 ustanovila dědicem panství syna pensionovaného c.k. setníka jízdy Františka z Meraviglia jako hlavního dědice. Po jeho smrti převzal panství 14.7.1827 Antonín hrabě Meraviglia. Před zrušením poddanství v r. 1848 patřilo k hostimskému panství 8 vesnic -Blanné, Boskovštejn, Grešlové Mýto, Hostim, Jiřice, Prokopov, Rozkoš a Zvěrkovice. Panství mělo též vlastního justiciára. což byl vrchnostenský soudní úředník.
V té době (r. 1843) žilo v Jiřících ve 20 domech a 28 domácnostech 120 obyvatel.
Z. nich se živilo zemědělstvím 27 osob a I osoba se věnovala zemědělství a řemeslu. Ve vsi bylo 14 pololáníkň, 4 domkaři a 2 obecní domky. Rybníky na hostimském panství byly postupně vysoušeny a přeměněny na pole a louky. Tak zmizelo i všech sedm rybníčků kolem Jiřic. Posledním takto vysušeným rybníkem byl v r. 1830 Červený rybník v Hostimi. V celém panství hostimském se mělo v té době nacházet 72 mistrů, z toho byli 2 pekaři, sládek, vinopalník, hostinský. 2 řezníci, 4 mlynáři, 5 bednářů, sklenář, 9 kovářů, 9 ševcú, 5 kolářů, 10 tkalců, 2 hrnčíři, salajkář (domácí výrobce mýdla), kloboučník, řemenář a stolař. Mimo ně ještě dva kupci se smíšeným zbožím.

Nástup moderních dějin

Po zrušení poddanství a roboty v září 1848 skončila panství a vývoj jednotlivých obcí pokračoval po r. 1849 samostatně. Potomci hraběte Meraviglia prodali v r. 1858 Hostim a Boskovštejn Karlovi knížeti z Lichtenštejna. Posledními majiteli byli pak od r. 1908 do r. 1945 Trauttmannsdorfové. V letech 1850-1867 byly Jiřice součástí obce Boskovštejn, poté až do r. 1964 měly svůj vlastní obecní úřad. O jeho fungování v letech 1867-1910 nejsou k dispozici bližší údaje.
V r. 1869 si již samostatná obec Jiřice vlastními náklady postavila na návsi kapličku. V obci nebyl žádný průmysl, většina obyvatel se živila zemědělstvím. Lepší spojení s okolními obcemi umožnila od r. 1906 nově postavená okresní silnice z Hostimi do Boskovštejna přes Jiřice. Z živností a řemesel se v obci r. 1911 uvádějí hostinská Antonie Alexová,, kovář Ferdinand Šalamoun, krejčí Josef Tvrdý, obchodník se smíšeným zbožím Josef Tvrdý a prodejce tabáku   Antonie  Alexova.
V    letech 191 1-12 bylo v obci provedeno scelování půdy o celkové výměře 384 ha, 32 a, 65 rrr, které usnadnilo hospodářům jejich polní práce.
Na bojiště první světové války odešlo z Jiřic 27 mužů, přičemž při první mobilizaci 1.8.19 14 narukovalo 8 občanu: IV. Němec. Josef Čech. Karel Nezveda, Adolf Šalamoun. Jan Šalamoun. Adolf Fiala. Antonín Čech a Josef Tvrdý. Mezi nezvěstnými a padlými voják) byla i šestice jiřických mužů: Josef Cech (od listopadu 1914 nezvěstný). Josef Nezveda. Ludvík Nezveda. Adolf fiala (nevrátil se z ruského zajetí). Karel Brabenec (nezvěstný) a Felix Tvrdý. Z jednotlivých front a vojenského nasazení v zázemí se domu postupně vrátili : František Němec (r. 1916 těžce raněn, ochrnul a ztratil řeč), Jan Čech č.4 (raněn na frontě). František Bláha (není uveden v kronice). František Fiala (raněn na bojišti). Jakub Maxera (1914-1918 na bojišti v Haliči). Petr Maxera (1915-16 na ruské frontě, 1916-19 v ruském zajetí). František Nebohý (nasazen ve skladišti ve Vídni). Josef Tvrdý (zajat na ruské frontě, ruský legionář). Karel Šalamoun. Adolf Šalamoun a Antonín Šalamoun (všichni na ruské a poté na italské frontě). Jan Šalamoun (nasazen ve Vídni). Karel Nezveda. Jan Čech č.8 (na ruské frontě. 1915-18 v zajetí na Sibiři), Antonín Čech (zajat donskými kozáky na řece San v Polsku 4.1 1.1914, v zajetí až do 16.2.1918). Jan Svoboda. František Svoboda. Josef Dvořák (pracovali v zázemí, především ve Vídni). Josef Dvořák ml.. František Dvořák (oba na frontě), Josef Nečas (1914-18 na bojištích v Karpatech a v Tyrolích).
V mnoha staveních nezůstal po dobu války ani jediný muž a hospodařit a obdělávat pole musely samy ženy. Po obcích chodily rekvizice a zabavovaly obilí, brambory a dobytek. I do Jiřic přijížděli měšťáci až z Vídně a sháněli trošku mouky, vajec, másla i brambor. Platili přitom tímy co nebylo na vsi možno koupit -látkami, tabákem či petrolejem. Od května r. 1915 až do 20.1 1.19 I 8 pobývalo v Jiřících 6 italských rodin z obce Mori z oblasti Trentina - Horní Adiže (Jižních Tyrol), kteří sem byli ..preventivně" přesídleni z bezpečnostních důvodu po vstupu Itálie do války proti Rakousku-Uhersku. Rodiny Manfredi. Rafaelli, Dall' Alda, Caliari. Andreolli a Stofella bydlely u Protivínských a u Fialů č.13. Po 28. říjnu 1918 došla i do Jiřic zpráva o konci války a prohlášení naší samostatnosti. Jako symbol svobody nového československého státu zasadil v r. 1919 Petr Maxera na hrázi u rybníka dvě lípy.
Také v nové republice zůstával zachován zemědělský charakter obce. V r. 1923 bylo 12 jiřickým rolníkům přiděleno celkem 99 měřic polí v trati Na parném z parcelovaného hostimského velkostatku (z parcelovaného dvora Boskovštejn). odkud obec ještě koupila lesíky o výměře 6 ha, 2 a, 4 m2 za 25 000 Kč a 14 občanů pozemky v průměrné výměře kolem 1 ha. Mezi živnostníky jsou v r. 1925 uvedeni kovář Jan Šalamoun, obuvník František Nebohý, sedlář Josef Nečas, hostinská Antonie Alexová (hostinec však byl v tem že roce uzavřen) a stolař Karel Šalamoun. Později přibyla trafikantka Marie Fialová č.14 (r. 1926) a obchodník Václav Vybíral (r. 1927). V r. 1927 byla za 2 568 korun postavena hasičská zbrojnice, pořízená první motorová stříkačka v okolí za 51 000 Kč, byl zakoupen buben pro obecního posla za 140 Kč a zvonek na obecní kapli. V témže roce byla rovněž opravena obecní váha. která stávala u obecního domu na návsi. V r. 1928 byl znovu otevřen hostinec, a to u Cyrila Pokorného č.19. Obchod i hostinec byly později (po r. 1950) uzavřený pří likvidaci soukromých živnosti. Od r.1871 využívali občané Jiřic spojení po železnici ze stanice Grešlové Mýto. První autobusová linka Biskupice - Hostím - Jiřice - Pavlice - Znojmo zahájila svůj provoz 1.11.1930. 7.10.1932 začal denně jezdit autobus po trase Boskovštejn - Jiřice - Hostím - Zvěrkovice - Mor. Budějovice a zpět. Jízdné stálo 4,50 Kč. V r.1932 si postavil Jan Šplíchal na pozemku koupeném od Cyrila Pokorného kovárnu a začal v ní ihned provozovat kovářskou živnost. V r. 1937 se obecní zastupitelstvo usneslo provést elektrifikaci obce firmou ZME Brno, 19.4.1938 se začalo pracovat a 14.5.1938 bylo v obci poprvé rozsvíceno elektrické světlo. Naklady na elektrifikaci činily 50 000 Kč.
Při mobilizaci na obranu republiky 24.9.1938 narukovali následující jiřičtí občané: Fr. Petříček. Jan Šplíchal. Fr. Nebohý. Boh. Němec. K. Protivínský, Jan Jelínek. Fr. Veverka a Václav Veverka. Koncem října 1938 však byli v důsledku známých události spojených s přijetím tzv. mnichovské dohody demobilizováni.

Život obce za okupace

Přestože Jiřice patřily již v této době k nejmenším obcím jihovýchodní části Moravskobudějovicka. zaplatili jejich občané krutou daň okupačnímu režimu.
K účastníkům odboje patřil především František Petříček, který se v létě r. 1939 stal jedním ze členu ilegální odbojové organizace Obrana národa. Velitelem useku se stal prokopovský rolník Jaroslav Nezveda, jeho zástupcem byl Bohuslav Bláha, učitel z Prokopova, veliteli v jednotlivých obcích pak Štěpán Zadražil a František Vavroušek v Hostimi, Jan Nevrkla v Prokopově, Josef Čábela na Boskovštejně a zmíněný František Petříček v Jiřících. Skupina připravovala sabotážní akce (např. vybudováním překážek na silnicích nebo vyhození mostu v Grešlovém Mýtě), úkryty pro zbraně a akce v obsazeném pohraničí. Jednou z úspěšně provedených byla akce Tabulková, při níž byly k 28. říjnu 1939 zatírány a odstraňovány německé nápisy na orientačních tabulích, vývěsních štítech a veřejných budovách. 6.12.1940 došlo však k zatčení Jaroslava Nezvedy a 3.3.1941 zatklo gestapo Bohuslava Bláhu, Jana Nevrklu, Františka Petříčka a Josefa Čábelu. Všichni byli odsouzeni vrchním zemským soudem ve Vratislavi za přípravu k velezradě k vysokým trestům odnětí svobody a ztrátě občanských práv po dobu trestu. J. Nezveda a B. Bláha byli odsouzeni k 6 letům.  J. Nevrkla na 4,5 roku a .J Čábela ke třem letům káznice, Fr. Petříček byl po třech měsících výslechů a desetiměsíční samovazbě odsouzen ke 3 letům káznice ve Wohlau u Vratislavi a později do kárného tábora Arnsdorf u Lehnice. Jeho část majetku byla konfiskována ve prospěch říše. Po návratu z. trestu se musel každé pondělí hlásit prostřednictvím tehdejšího starosty A. Tržila na jihlavském gestapu. Z Jiřic byl 27.3.1941 ještě zatčen jako člen Obrany národa Adolf Ramach. řídící učitei na Boskovštejně. který byl odsouzen ke 4,5 roku káznice.
V červnu 1942 byl do obce jako komisař dosazen „Blockleiter NSDAP" Antonín Tržil, který měl společně s dalším občanem Jiřic Bohuslavem Tomanem - na svědomí udaní mnoha jiřických občanů, jejich odsouzení do koncentračních táboru a smrt dvou z nich. Tržil, který pracoval jako čeledín u Štěpánky Němcové zjistil, že v hostinci u Cyrila Pokorného dochází ke společnému poslechu rozhlasu mnoha občany z Jiřic a z Boskovštejna. S touto informací poslal Bohuslava Tomana, o němž věděl, že kvůli nepřidělenému bytu v tehdy neobývané jiřické kovárně touží po pomstě, ke „Kreisleiterovi NSDAP" Langovi do Hrotovic, aby u něho podal udání na účastníky společného poslechu rozhlasu. Nejdříve byli k výslechu na jihlavské gestapo pozváni tehdejší starosta Karel Šalamoun a hostinský Cyril Pokorný. Z výslechu se však již nevrátili, neboť byli gestapem zatčeni. Nato následovalo další zatýkání v Jiřících a na Boskovštejně. Všichni zatčení byli vězněni nejdříve v Jihlavě, poté v Brně a posléze ve Steinu, kde si odpykávali tresty od 18 měsíců do 5 let vězení. Nejvyšší trest byl vynesen nad Janem Čechem, kterému mu navržený trest smrti změněn na 8 let káznice. Karel Šalamoun a Cyril Pokorný byli odsouzeni na 4 roky, zbývající zatčení obdrželi tresty do 2,5 let vězení. Mezi zatčenými a vězněnými občany byli : Josef Tvrdý, Jan Jelínek, Jan Šalamoun, František Fiala č.13, František Taflíř. František Fiala č. 28, Adolf Přibyl a Josef Nečas z Jiřic a František Pokorný, Jan Holba a Antonín Janoušek z Boskovštejna. V r. 1943 zemřel v koncentračním táboře Stein na zápal plic Cyril Pokorný a Jan Čech byl 6.5.1945 zastřelen v koncentračním táboře Zwickau. Udavač Antonín Tržil, který v dubnu 1945 s ustupující německou armádou opustil obec, se pokusil v červnu 1945 o přejezd do Rakouska. Byl však náhodně spatřen a poznán ve vlaku Karlem Čechem z Jiřic a zatčen. Lidový soud ve Znojmě jej odsoudil k trestu smrti oběšením. Jeho spolupracovník Bohuslav Toman byl Lidovým soudem ve Znojmě odsouzen k doživotnímu vězení, z něhož byl po dvaceti letech propuštěn.

Poválečný vývoj do dnešních dnů

Po osvobození se život obce vyvíjel v závislosti na změnách, kterými procházel celý stát. Obec si i nadále zachovávala zemědělský charakter a tomu se především v padesátých letech letech podřizoval i život společenský. Kromě postupného upevňování družstevního hospodaření a s tím souvisejících adaptací hospodářských budov i výstavby nových objektů, docházelo od počátku šedesátých let i k celkové úpravě obce a její modernizaci.
V r. 1947 byla zbourána obecní kovárna č.9, v r. 1949 byl zřízen obecní rozhlas. V r. 1957 bylo započato s budováním celoobecní kanalizace a připravovala se úprava návsi. V jejím rámci byla v r. 1961 opravena střecha nad místní lidovou knihovnou v budově č.7. Tehdejší vedení obce přistoupilo v r. 1964 na připojení obce Jiřice pod správu MNV Hostim. Došlo ke změně oficiálního názvu obce na Hostim - Jiřice u Mor. Budějovic a v sedmdesátých letech i k přečíslování domů. Část Jiřice obdržela čísla od 201 do 233.
Rybníček na návsi byl v r. 1964 vyčištěn a upraven na nynější požární nádrž a současně byla v jeho sousedství zbourána obecní pastouška (chudobinec), která v posledních letech sloužila jako sběrna mléka. Taktéž byla v letech 1963-64 bývalá zemědělská usedlost č.7 přebudována na malý kulturní dům a v r. 1969 byla ve zbývající části této usedlosti po adaptaci zřízena prodejna potravin SD Jednota
Mor. Krumlov. Tím v   podstatě   skončilo   zásobování   obce pojízdnou prodejnou.
V r. 1964 byly v obci vyhloubeny dvě studny, založeno vodovodní družstvo a zřízen společný obecní vodovod pro 19 účastníků. V r. 1966 bylo pak započato s úpravou místních komunikací. Postupně byl položen asfaltový povrch na silnici od křižovatky k Pellegriniovým a na návsi kolem rybníka. Upravena byla cesta kolem obce pode vsí a za Fialovými a došlo i ke zpevnění cesty od Pellegriniových k lesu
směrem na Jevišovice. V r. 1972 byla provedena generální oprava hasičské zbrojnice, byla položena kanalizace od silnice k hasičské zbrojnici a byla dokončena celková parková úprava návsi. Vybudováním silnice Prokopov - Jiřice v r. 1972 změnil svoji trasu autobus Hostim - Znojmo. V letech 1973-74 se pokračovalo v budování kanalizace po celé obci, bylo rekonstruováno veřejné osvětlení (v r. 1974) a na některých místech byla položena chodníková dlažba.
V r. 1976 byl na návrh ONV Znojmo vytvořen společný národní výbor pro obce Hostim - Jiřice, Prokopov a Blanné. V jednotlivých, tzv. integrovaných obcích byly vytvořeny poradní orgány zvané občanské výbory. Takový občanský výbor byl v r. 1977 ustaven i v Jiřících. Největší akcí let 1976-80 bylo obnovení rybníka u boskovštejnské kaple v celkové hodnotě 350 000 Kčs, který měl sloužit především rekreačním účelům a jako zásobárna vody pro obec Jiřice v případě požáru. Po dostavbě však byl převeden Státnímu rybářství Telč. V letech 1980-1990 byl postaven  sušák na hadice (r. 1980). zřízena schůzovní místnost v č.7 (1982-83), instalována nová rozhlasová ústředna a byl rekonstruován rozvod elektřiny po obci i veřejné osvětlení (vše v r. 1985). Rovněž se pokračovalo v úp¬ravě prostranství a dvora kolem domu č.7. V r. 1985 bylo dokončena budování dětského hřiště „Na véhunku" (.,U hájička"). V r. 1986 převzal národní výbor do své správy vodovod. V r. 1987 byly v jednotlivých domech instalovány na vodovodní přípojky vodoměry, zřízena byla telefonní hovorna v č.11 a vývěsní skříňka na návsi. V r. 1989 pak byla opravena střecha nad celým objektem č.7 a v r. 1990 byl zakoupen kontejner na odpadky. Po celou dobu společného úřadu byly služby v obci zajišťovány drobnými provozovnami MNV Hostim a Blížkovice (odvoz domovního odpadu).
Na veřejné schůzi občanů 21.1.1990 byl vznesen požadavek na navrácení původního vlastního názvu obce Jiřice u Mor. Budějovic. Veřejné plenární zasedání MNV Hostim 15.6.1990 pak definitivně rozhodlo o osamostatnění jednotlivých obcí dosavadního společného národního výboru. Od 24.11.1990. kdy byla opět obnovena samostatná správa obce, jsou nadále prováděny práce směřující k její modernizaci, jsou rekonstruována a opravována díla vybudovaná v minulosti. Tak byl rozšířen obecní vodovod (r. 1994), položen nový asfaltový koberec na návsi a upraveny vjezdy do domů, upravena travnatá část návsi (r. 1994), byla provedena oprava hasičské zbrojnice (r. 1995) a kapličky (r. 1995). V r. 1995 byla na návsi uvedena do provozu veřejná telefonní budka a vedle postavena nová úřední tabule.
V    r. 1997 pak byla podél opravené zdi domu č.17 zřízena nová plakátovací tabule.
Nákladně byla v letech 1995-97 opravena komunikace směrem na Prokopov v celkové hodnotě 242 000 Kč. Zatím poslední dokončenou akci byla rekonstrukce obecního vodovodu firmou IMOS Znojmo v r. 1997 v celkové hodnotě 548 362 Kč. Odvoz domovního  odpadu  zajišťují  v  současné  době  Technické  služby   Mor. Budějovice na skládku Petrůvky u Lipníka.
V r. 1992 byla zamítnuta Státním rybářstvím Telč žádost obce na vrácení rybníka u kaple. V r. 1994 obec ze zákona převzala obecní lesy a vysazením 900 dubů provedla (za pomoci státní dotace) obnovu lesa v Dolní Sičce. Hospodaření s obecními lesy bylo smluvně předáno Polesí Rozkoš, a.s. V r. 1996 bylo zadáno zpracování projektů programu Obnovy vesnice a projektu na splaškovou kanalizaci a její napojení na společnou ČOV s obcí Boskovštejn. Úprava a natření všech pěti sakrálních památek v katastru obce (dvou božích muk a tří křížů) bylo znovu provedeno v r. 1997-98. V tomto roce si též 13 občanů zavedlo do svých domů telefon.
V současné době v obci působí dva soukromě hospodařící rolníci, jedna stavební a dopravní firma (Stanislav Šalamoun č.30) a sklad náhradních dílů pro zemědělce (Bohuslav Němec č. 1). Obchod zde v současné době není, neboť prodejna Jednoty byla uzavřena v r. 1992 a soukromé obchody Jiřího Vorbise (1992-95) a posléze Marie Šalamounové č.30 (1995-96) byly rovněž zrušeny.

Obecní kroniky

Na založení obecní kroniky se usneslo obecní zastupitelstvo 6.6.1925. Prvním kronikářem byl jmenován František Svoboda, nar. 17.11.1894, který provedl popis obce podle čísel a pramenů získaných v r. 1925. Druhým kronikářem se stal v r. 1929 Bohuslav Němec, č.1. Třetím kronikářem byl ustanoven v r. 1933 Jan Svoboda. Čtvrtým kronikářem se stal Adolf Ramach, řídící učitel na Boskovštejně, který bydlel v Jiřících na č.p.6. Pátým kronikářem se stal Stanislav Šalamoun, nar. r. 1920. Jeho zápisy jsou posledními v kronice obce pro léta 1925-1945. Šestým kronikářem byla ustavena Marie Čechová, č.p.8. V r. 1981 byla založena nová kronika. Bylo provedeno popsání a osazení jednotlivých popisných čísel. Dále byla zpracována ve spolupráci Vladimíra Němce a Františka Vybírala fotodokumentace obce a popisných čísel. Sedmým kronikářem se stal František Vybíral, nar. 20.7.1935. Zpracovaný materiál zapisuje do kroniky Božena Anšlágová.

Společenský a kulturní život obce

Školství
Základní škola v obci nikdy nebyla. Děti navštěvovaly školu v Hostimi. Zde pochází první zmínka o triviální škole z r. 1822, kdy v domě u Mayerů vedl výuku František Barouš. Nová jednopatrová školní budova tam byla postavena r. 1830. V té době školu navštěvovaly děti z Blanného, Prokopova, Boskovštejna, Jiřic a Zvěrkovic. V r. I 863 „se vyškolil" Boskovštejn, jemuž byla povolena expozitura hostimské školy a později povolila Zemská školní rada školu samostatnou. Ta byla otevřena v r. 1871. Neustále rostoucí počet žáků umocněný přiškolením Jiřic r. 1870 si vynutil stavbu nové dvoutřídní školy. Ta byla dokončena v r. 1899 a již v následujícím roce ji navštěvovalo I 13 žáků. Otevřením měšťanské školy v Jevišovicích v r. 1910 poklesl počet žáků, a tak nebylo třeba otevírat požadovanou třetí třídu na Boskovštejně. V té době na škole rovněž působil známý archeolog František Vildomec. Ve školním r. 1937/38 navštěvovalo Obecnou školu na Boskovštejně 27 žáků z Jiřic, z toho bylo 12 chlapců a 15 děvčat, 8 dětí (5chlapců a 3 dívky) navštěvovalo Měšťanskou školu v Jevišovicích a jedna dívka studovala na reálném gymnáziu v Mor. Budějovicích. Stejný počet žáků navštěvoval boskovštejnskou školu i ve školním r. 1939/40 (13 chlapců a 14 děvčat), 10 žáků (3 chlapci a 7 dívek) navštěvovalo jevišovickou měšťanku. Po druhé světové válce se výrazně snížil počet žáků a boskovštejnská škola byla znovu organizována jako jednotřídní. Citelný byl i úbytek jiřických žáků, jejichž počet poklesl např. v r. 1945/46 na 4 žáky, v r. 1951/52 na 6 žáků. V rámci administrativní centralizace školství byla v r. 1976 v Boskovštejně škola zrušena. Děti z Jiřic jezdí od té doby do Základní školy v Jevišovicích. V současné době se jedná o 4 dětí, jedna dívka studuje na víceletém Gymnáziu ve Znojmě.

Lékaři
Lékařské služby poskytoval v minulém století ranhojič v Hostimi, o němž se píše v r. 1837, a tři porodní „báby", z nichž jedna bydlela v Jiřících. V r. 1924 patřily Jiřice do zdravotního obvodu Blížkovice - Hostim a v současné době navštěvují jiřičtí občané převážně obvodního i zubního lékaře v Jevišovicích.

Politické organizace
Za první republiky působila v obci Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (tzv. agrárníci) a s ní úzce spolupracující organizace domkářů a malorolníků zvaná Domovina (od r. 1924). V čele místní organizace agrární strany stáli např. Ant. Čech, Fr. Fiala či Jan Svoboda, v čele Domoviny Jan Šalamoun.
Po druhé světové válce působila v obci KSČ a do června 1948 též Čs.sociálně demokratická strana (v čele Fr. Fiala). V současné době zde neexistuje místní organizace žádné politické strany.

Spolky a společenské organizace

Sbor dobrovolných hasičů
K nejstarším společenským organizacím v obci patří Sbor dobrovolných hasičů. Třebaže k založení sboru došlo až v r. 1927. patřili jiřičtí občané k těm. kteří si uvědomovali jeho důležitost. Svědčí o tom mj. i finanční příspěvek darovaný SDH Grešlové Mýto v r. 1899 na zakoupení nové hasičské stříkačkv. Mezi dárci z Jiřic jsou uvedeni: Fr. Nezveda, J. Čech, J. Němec, A. Bláha, J. Plíšek, T. Přibil, J. Protivínskv, Fr. Němec, J. Tvrdý, J. Alexa, Rapáč, Čech, T. Němec a H. Svobo¬da.
Na řádné svolání dostavilo se občanstvo obce Jiřice ÚUQ 20. července 1927 do místního hostince pana Cyrila Pokorného, usneslo se založit hasičský sbor a při¬stoupit k župě XXX. politického okresu Mor. Budějovice. Za členy přistoupili: Antonín Čech č.10, František Němec č.l, Karel Šalamoun č.2, Kare! Nezveda č.5. Jan Svoboda č.l 5, Antonín Tržil č.l, Josef Nečas č.22, Jan Čech č.8. Jan Čech č.4, Karel Toman č.24, František Fiala č.l 3, Cyril Pokorný č.l 9, Josef Tvrdý č.26, Jan Šalamoun č.30 a František Nebohý č.25.
Zvoleno bylo i vedení SDH ve složení: starosta:  František Němec, náčelník: Karel Šalamoun, zástupce náčelníka:  Karel Nezveda, četař: František Fiala, zbrojmistr: Antonín Tržil, jednatel: Jan Svoboda, trubač: Karel Toman, lezci: Josef Nečas a František Nebohý
Ještě v témže roce byla za 2 568 korun postavena hasičská zbrojnice. Zakoupena byla vyřazená ruční stříkačka z Mor. Budějovic, kterou již v r. 1928 nahradila nová kombinovaná motorová stříkačka firmy Vystrčil z Telče za 51 942,73 Kč, jež byla první motorovou stříkačkou v širokém okolí. Na zakoupení tohoto  drahého  zařízení  musel   být  sjednán  obecní  úvěr  u   hostimské  záložny Reiffeisenky, za který ručil svým hospodářstvím Jan Čech č.4. Svěcení nové stříkačky provedl 15.8.1928 hostimský farář Augustin Senz a její kmotrou byla manželka hostimského velkostatkáře paní Trauttmansdorfová.
Hasičský sbor prováděl pravidelně každých 14 dní výcvik se stříkačkou, a byl tak velmi dobře připraven k případnému zásahu. Poprvé byla stříkačka použita v srpnu 1928 při požáru dřevěné kůlny u K. Šalamouna. Kromě této činnosti se hasiči věnovali i pořádání zábav.
Po válce se činnost hasičů pozvolna obnovovala. Velmi aktivním se sbor -tehdy pod názvem ČSPO - stal v šedesátých letech, kdy se kromě své činnosti a po¬řádání zábav zapojil do zvelebování obce a značnou měrou se podílel především na přebudování zemědělské usedlosti č.7 na kulturní dům. Nastupující mladá generace sedmdesátých a osmdesátých let dosahovala velmi dobrých výsledků v oblíbených soutěžích v požárním sportu a nejednou se jiřičtí hasiči umístili na předních místech okrsku č.8 - Blížkovice. Největším úspěchem se stalo 1. místo v okrskovém kole v r. 1982 a 1 1. místo v kole okresním a dále dvě druhá místa v okrskových kolech v letech 1987 a 1989. V r. 1990 se poprvé v historii uskutečnilo okrskové kolo právě v Jiřících. Domácí hasiči se podělili o 4.-5. místo s SDH Hostim. Bohužel s postupným úbytkem obyvatel a stárnutím obce, stárne i hasičsky sbor. Proto se SDH Jiřice věnuje v současné době pouze požární prevenci.
Hasičský sbor zasahoval u řady požárů v obci i okolí, z nichž uvádíme: 1928-dřevená  kůlna u  Šalamounů  č.2, 1932- u Tunů  na  Boskovštejně, 1943 - u sestřeleného amerického letadla za Boskovštejnem, 1946 - u Němců č.1, 1946 - mlýn Žalud v Jevišovicích, 1961 - objekt JZD Hostim, 1974 - požár vepřína v obci, 1984 - požár lesa Rozkoš - Příštpo, 1990 - požár lesa na Grešlovém Mýtě.

Červený kříž
Místní skupina československého červeného kříže byla založena 23.3.1954. O založení se nejvíce zasloužila paní Marie Svobodová a pan učitel Josef Křivánek z Blížkovic, který zde připravil přednášku o zdravovědě.
Aktivními členy organizace byly převážně ženy. Věnovaly se jak osvětové činnosti (školení vlastních členů i organizování přednášek pro všechny občany), tak i sběru léčivých bylin (hlavně heřmánku) či ošetřování drobných poranění. Velká pozornost byla věnována čestnému bezpříspěvkovému dárcovství krve. Téměř pravidelně chodilo darovat krev 10- 13 členů a řada z nich obdržela plakety dr. Janského za deset a více odběrů. Do deseti odběrů měli dále čestní dárci : František Fiala st., Jan Fiala, Miroslav Jelínek, František Petříček ml. a Ladislav Anšlág.
První výbor MS ČSČK v Jiřících pracoval ve složení: předseda:    Marie   Svobodová,   jednatel:    Marie    Maxerová,    pokladník:    Marie Šalamounova, člen výboru: Anežka Fialová, revizoři účtu: Marie Nezvedova a Zde¬ňka Čechová
Ještě v osmdesátých letech měla organizace kolem 30 členů. V r. 1984 byl zvolen nový výbor v čele s předsedkyní Boženou Anšlágovou a členkami M. Dvořákovou, J. Vorbisovou, A. Mikulíkovou, M. Čechovou a A. Venhodovou. Od počátku devadesátých let nastal i u této organizace útlum v činnosti.

Selská jízda pro Hostim a okolí
Členy Selské jízdy založené v Hostimi v r. 1932 bylo též 6 členů z Jiřic, a to Karel Nezveda č.5, František Němec č.6, Jan Čech č.8, Antonín Čech č.10, Jan Svoboda a dr. Vilém Svoboda č.15. V r. 1933 byl jejím místostarostou Antonín Čech, který se v r. 1935 stal dokonce jejím starostou, a jednatelem dr. Vilém Svoboda (po r. 1948 odešel do zahraničí).

Mládežnické organizace
V sedmdesátých a osmdesátých letech pracovala v Jiřících velmi aktivně místní organizace SSM, jejímiž členy byla většina jiřické mládeže. V čele organizace stáli např. Karel Pellegrini a Jan Šalamoun. Kromě pořádání tradičního posvícení zorganizovali svazáci počátkem osmdesátých let několik ročníků velmi zdařilé neckyády na rybníku u kaple a několik turnajů ve stolním tenisu. Po postupném odchodu mladých lidí z obce ukončila místní organizace v r. 1987 svoji činnost a sloučila se s organizací v Hostimi.

Myslivost
Nájemcem honitby byl v letech 1927-1933 František Fiala č.13. V r. 1933 se v jejím obvodu střelilo asi 250 zajíců, 60 bažantů a 70 koroptví. V r. 1933 honitbu vydražil Eduard Kopečný z Blížkovic. Pozdějšími dlouholetými členy mysliveckého sdružení byli: Jaroslav Čech č.10, Jan Čech č.8, František Šalamoun č.2, Jaroslav Čech č.4 a Cyril Pokorný. V r. 1982 bylo členy Mysliveckého svazu Hostim, který sdružoval myslivce z Hostimi, Prokopova. Jiřic, Grešlového Mýta, Pavlic, Blanného 6 myslivců z Jiřic. Sdružení obhospodařovalo na 2 500 ha honitby a vybudovalo bažantí odchovnu u Pustého mlýna. V současné době jsou v Jiřících 3 myslivci (Jan Čech č.8, Jiří Čech č.8 a ing.Jaromír Mikulík), kteří jsou členy Mysliveckého sdružení Hostim, jež má celkem 40 členů. Jan Čech a jeho syn Jiří chovají ve své voliéře hejno chovných bažantů. V r. 1997 zastřelili myslivci MS Hostim 18 srnců, 20 srn, 20 srnčat. 5 kusů vysoké (jednoho jelena), 15 kusů černé zvěře (z toho 2 kňoury), 24 zajíců, 17 bažantích kohoutů, 450 kachen (odchovaných v přehradní nádrži Nedveka u Hostimi) a také 49 lišek.

Svazarm
Několik občanů Jiřic bylo členy branné organizace Svazannu Hostim, která zde byla založena v r. 1977. Věnovala se především motorismu (včetně školení řidičů a soutěžních jízd zručnosti) a radistice. K aktivním členům organizace patřili např. bratři Stanislav a Jan Šalamounovi.
Sbor pro občanské záležitosti
Při občanském výboru pracoval v osmdesátých letech aktiv členů Sboru pro občanské záležitosti, který se věnoval především některým společenským aktivitám v obci, jakými bylo např. vítání občánků, vítání prvňáčků a blahopřání k životním jubileím občanů. V čele SOZu stála Marie Čechová č.8.
Dohlížecí výbor Jednoty
Především zásobováním obce potravinami, kvalitou prodeje, ale také podílem na pořádání některých společenských akcí, např. dětského karnevalu, se po dobu existence prodejny Jednoty v obci věnoval její dohlížecí výbor. V jeho čele dlouhou dobu stála Anežka Fialová č.28.
Zajímavosti, zábavy a záliby obyvatel, lidské osudy

Posvícení
Posvícení se tradičně konávalo v polovině října (tzv. císařské posvícení) většinou shodně s posvícením v Boskovštejně. V r. 1963 byla v provizorně upraveném sále domu č.7 opět po letech uspořádána posvícenská zábava. Na návsi byla postavena máje a odpoledne proběhlo vyhrávání po obci spojené s pozváním na večerní taneční zábavu.
V sedmdesátých letech se jeho pořádání ujala (za pomoci hasičů) mládež a ta si zvolila termín druhého víkendu v listopadu (tzv. martinské posvícení). To bylo zároveň posledním posvícením v širokém okolí. Od konce sedmdesátých let se posvícenské zábavy v obci nepořádají, posvícení si drží jednotliví občané samostatně se svými rodinami.

Masopust
V r. 1963 se jiřičtí občané rozhodli obnovit v obci tradici masopustu. Protože však chyběl vhodný sál pro pořádání masopustní zábav), začali jej urychleně budovat v prostorách zemědělské usedlosti č.p.7. Byl vybourána příčka, provedeny další úpravy a vzniklá místnost byla vymalována. Během čtyř týdnu bylo vše připraveno. Tehdejší členové Svazu požární ochrany sehnali hudbu a připlavili masky.
Podle starých tradic se pak vše odehrálo v úterý. Masopustní průvod obešel dopoledne vesnici a na odpoledne se vydal do Hostimi a na Boskovštejn. aby v sousedních obcích zval na večerní zábavu. Rej masek, které byly většinou dílem jiřických žen, se i večer postaral o výbornou náladu.

Kulturní dům
Obě úspěšné společenské akce r. 1963 - masopust a posvícení - vedly k rozhodnutí přebudovat usedlost č.p.7 na kulturní dum. Za značného zájmu občanů a pomoci JZD Vlast Hostim se dílo podařilo dokončil během jednoho roku. Stavební materiál se nakoupil z výtěžků ze zábav. JZD darovalo prkna na podlahu, čelní okna a dveře. Na brigády se chodilo večer po práci a v sobotu se pracovalo třeba do 23 hodin v noci. Dnes se zde zábavy nekonají. Sál většinou poslouží jen při slavnostních příležitostech.

Místní lidová knihovna
Obecní knihovna vznikla v obci již v třicátých letech a byla umístěna u Svobodů. Po druhé světové válce byla nejdříve u Fialu č.28 a poté opět u Svobodů. V r. 1961 byla pro potřeby Místní lidové knihovny v Jiřících upravena část objektu usedlosti č.p.7. V současné době vlastní knihovna přibližně  1150 svazků, ročně přibude průměrně deset nových knih. Dlouholetou knihovnicí byla Marie Svobodová, v letech 1982-1994 vykonávala tuto funkci Jiřina Vorbisová a od té doby je knihovnicí Eva Anšlágová.

Historické památky

K chráněným památkám v obci patří kaplička na návsi a boží muka (zděná poklona) s obrázkem sv. Jiří podél silnice k Hostimi.

Kaplička na návsi
V r. 1869 zakoupila obec Jiřice pozemek na návsi na stavbu kapličky, kterou pak vlastními náklady postavila po vzoru sousedního Prokopova u domu č.8. Do ní v r. 1927 za 610 korun zakoupen zvonek o váze 18 kg. K Jeho úhradě částečně přispěla obecní sbírka. Zvon byl sejmut v r. 1942 a odevzdán pro potřeby německé armády. Nový zvon byl vysvěcen a zavěšen do věže kapličky v červenci 1998. Byl zhotoven ve zvonařské dílně Marcely Dytrychové v Brodku u Přerova a na plášti je zobrazen reliéf sv. Jiří bojujícího s drakem. Zajímavostí vnitřní výzdoby je, že jeden z obrazů (Madony s dítětem) věnovalo obci na památku 6 italských rodin, které zde pobývaly v letech 1915-1918.
Poslední oprava kapličky, při níž byla položena nová střešní krytina, byla provedena vlastními silami v r. 1995.

Boží muka s obrázkem sv. Jiří
U silnice směrem na Hostim stojí od druhé poloviny i9. století zděna poklona (boží muka) s obrazem sv. Jiří, který bojuje s drakem. Tato boží muka nechala postavit obec. Opravena byla v r. 1990 Fr. Maxerou st. a v r. 1997 na náklady obce.

Kaplička sv. Prokopa
V polní trati Na pískách po pravé straně silnice do Prokopova slojí boží muka sv. Prokopa. Zděná poklona, kterou nechal postavit Bartoloměj Protivínský, byla opravena v r. 1990 Fr. Maxerou st. a v r. 1997 obcí.

Kříže
V katastru obce stojí tři kříže, z nichž dva nechal postavit Jakub Protivínský a třetí postavila obec. První se nachází u silnice k Boskovštejnu, druhý na křižovatce Hostim-Jiřice-Prokopov a třetí na konci obce u Pellegriniových. Všechny byly naposledy restaurovány v r. 1997 a upraveny v květnu 1998.

Hrad Bukovina
Jediné raně středověké šlechtické sídlo v oblasti Moravskobudějovicka představoval ve 14. století hrad Bukovina u Hostimi. Jeho pozůstatky se dodnes nacházejí na okraji údolí Nedveky severně od Jiřic na nepříliš rozsáhlém výběžku z náhorní roviny, od níž je oddělen obloukem (na severu a na západě zdvojených) příkopů a valů, takže jeho zastavěná plocha připomíná kruhovou výseč. Také 2,5 m silná čelní hradba byla zaoblená a vedle brány u jejího severozápadního nároží se dodnes nacházejí zbytky válcové obranné věže (bergfritu), jež byla k hradbě přisazena tak, že jejich vnější líce splývaly. Na základě kresby z r. 1787 víme. že na skalnatém jihozápadním konci výběžku se nacházela obytná věž či věžovitý palác. Další budovy byly přistavěny při jižní hradbě od jejího východního nároží směrem západním až jihozápadním, a to jedna uvnitř a další dvouprostorová palácová budova byla dodatečně vysunuta do svahu. Ta patří svými rozměr) 12x40 metru k největším palácům šlechtických hradů své doby na Moravě. Hluboké snížením prozrazují místa bývalých sklepů, patrná byla i postupně zasypaná hradní studně a pověstmi opředená úniková chodba. Na planině před hradem stávala stejnojmenná ves. která zanikla spolu s hradem. Její existenci potvrdily amatérské archeologické výzkumy na počátku 20. století. Soustavnější archeologický výzkum a historické zhodnocení objektu však nebylo dosud provedeno.
Hrad je v písemných pramenech - vynecháme-li falsum zakládací listiny dolnokounického kláštera hlásící se k r. 1173. jež ve skutečnosti pochází z počátku 14. století - poprvé bezpečně doložen k r. 1337. kdy se po něm píše Gerhard (Heralt) z Bukoviny. S Bukovinou vůbec jsou spojeny první zprávy z tohoto zajímavého cípu Moravskobudějovicka. Z tohoto jediného šlechtického hradu v oblasti pocházel rovněž rozvětvený vladycký rod s erbem ...šesti čtverců střídavých barev'", neboť vladykové z Bukoviny měli ve znaku šesti poli šachovaný štít (polcený a dvakrát dělený).
V r. 1349 vznikl spor o patronátní právo v Hostimi mezi rakouským klášterem v Perneggu a syny Gerharda z Bukoviny Janem. Gerhardem, llartlebem, Jindřichem a Smilem, kteří patronát pokládali za dědictví po otci. V další generaci bratrů - Smil, Ludvík, Jaroslav a Johánek - shromáždil majetek kolem Hostimi ve svých nikách zmíněný Ludvík z Bukoviny. Ten si vzal v r. 1399 za spolumajitele panství Jana Krabice z Vajtmile a r. 1406 zanechal panství (jmenovitě s hradem Bukovinou) Janu Vilémovi Vajtmilnarovi ze Žerotic. Smrtí Ludvíka v r. 1415 pak vymřel rod vladyků z Bukoviny po meči. Vajtmilnar určil r. 1415 spolumajiteli panství své syny a jeden z nich - Ludvík z Vajtmile - zapsal v r. 1481 pustý hrad Bukovinu s dalším zbožím Pňtovi z Lichtenburka. Poslední údaj o existenci hradu Bukovin) pochází z r. 1417, kdy zbývající statky posledního pána z Bukoviny Ludvíka získal Jan Vilém Vajtmilnar ze Žerotic. Není doloženo, že by po r. 1417 (těsně před husitskými válkami) byla Bukovina obydlena. Je však doloženo, že již r. 1464 byla Hostim v rukou Lichtenburků (jmenovitě je uveden známý odpůrce krále Jiřího z Poděbrad Hynek Bítovský z Lichtenburka a Cornštejna) a že přibližně v té době došlo i k zániku hradu Bukovin) a stejnojmenné osad)' v podhradí. Vzhledem k tomu, že zápis v zemských deskách jen potvrzuje stav z r. 1464. předpokládá se, že hrad byl opuštěný již v této době. a to za blíže neznámých okolností.
V květnu 1468 zaplavila jihozápadní Moravu uherská vojska Matyáše Korvína, která po dobytí Třebíče obléhala celý měsíc dobře opevněný třebíčský klášter a současně plenila a drancovala v celém kraji. léto válce se tradičné přičítá zpustnutí mnoha vesnic a lze předpokládat, že znamenala definitivní konec i pro opuštěný hrad Bukovinu. Zbytky hradu zarostly lesem a rychle upadly v zapomnění, z povědomí obyvatel se vytratilo i jeho jméno, které pak nadlouho zůstalo neznámé. Místu se začalo říkat na Starém Zámku.

Boskovštejnská kaple
Začátkem r. 1742 postoupili Prusové k Brnu, obléhali pevnost Špilberk a odtud vjížděly jednotlivé tlupy do Znojemska a dále až do Rakous.
Na začátku měsíce dubna blížila se takováto ode Znojma odehnaná tlupa Prušanů k Boskovstýnu a spatřivši uprostřed několika chatrných domků statečný zámek se vypínati zadychtila po klenotech a jiných drahých věcech, které tamní pán měl v zámku bezpochyby uschované. 1 zatočili tedy nepřátelé a klusali přímo k Boskovstýnu. Konstantin Joachim hrabě z Gatterburku, který toho času zde sídlil, dostal však včas zprávu o blížící se loupeživé rotě nepřátelské, a proto jediné o co měl péči bylo, jak by sám vyklouzl drápům jejich, neboť peníze, klenoty a jiné drahé věci dávno už byly ukryty na bezpečném místě. Konstantin se však též obával toho, aby se zklamaní nepřátelé nechtěli pomstít, aby ho snad do zajetí nezavlekli nebo jej dokonce neusmrtili. Věrný a obratný kočí Málek měl v okamžení zapraženo a jakmile jeho pán vsedl do vozu, uháněl úprkem odtud.
Bylo ovšem již pozdě. Nepřátelé k Boskovstýnu klusající vidouce skvostný kočár ze zámku ujížděti pustili se tryskem za prchajícím. Málek sedě na koni švihal do spřežení a čtvero bujných vraníků uhánělo jako by šlo o jejich vlastní spásu. Šťastně se dostal po úzké cestě až do lesa, který toho času stál po krajině na stranu k (tehdy ještě neexistujcí) Nové Vsi (Prokopovu). Hrabě Konstantin se již v duchu radoval, že nyní pod rouškou lesní temnoty snáze bude moci nepřátelům uniknouti. Vtom však bylo slyšeti řinčení zbraní a dusot koní. Utíkající hrabě se ohlédl a spatřil jezdce nepřátelského vojska, jak se tryskem blíží k němu. Málek pobízel neustále koně, ale co naplat - pronásledovatelé se už už ke kočáru blížili. V té chvíli opustila Konstantina veškerá naděje. Ve smrtelných úzkostech se již loučil se životem, když vtom uviděl na jedli, kolem níž právě projížděli, obraz zázračné Panny Marie Častínské. Zouťalost z jeho tváře zmizela, oko zajiskřilo.
„Pod tvou ochranu se utíkám, ó zázračná Panno Maria!" zvolal z hlubokosti duše, „ó vytrhni z nebezpečenství a spas nehodného ctitele svého!" A hle! Věci neslýchané! Koně zůstávají jako přimrazení stát a mocná a vysoká jedle ohýbá se a kloní se níž a níž, větve se dělí napravo a nalevo a zastiňují kočár z druhé strany, zastiňují docela kočího i čtyři koně. Vztekem zaslepení nepřátelé uháněli kolem a neviděli, že pronásledovaný hrabě je ukryt pod větvemi jedle. Mysleli, že jim v hustém lese ujel. Nakonec sjeli z cesty, v hlubokém lese zabloudili a vrátil i se zpět bez Konstantina i jeho pokladů.
Na důkaz vděčnosti z neskutečného zachránění dal později hrabě Konstantin Gatterburg na onom místě v lese postavit kapličku. Lesy byly časem vysekány, a tak nyní stojí kaplička v širém poli při ochozu na levé straně cesty z Boskovstýna k Nové Vsi., u rybníka, obyčejně vypuštěného, který se jmenuje Kabelka. Kaple má asi 30 kroků v okruhu, na oltáři je kromě lecjakých jiných menších obrazů velký obraz Častínské Panny Marie s latinským nápisem Věra eťfigies Thaumaturgae Sassieniensis 1743, který byl r. 1827 obnoven znojemským malířem Janem Neoralem. Na klenutí nad římsou je zobrazen zámek Boskovstýn a kolem něj výjevy, které zachycují pověst samu.
Vpravo od vchodu do kaple stojí kříž, který sem r. 1906 věnovala rodina Němcova z Jiřic.
(Pověst byla mírně jazykově a stylově upravena, zachována zůstala méně častá podoba názvu obce Boskovštejn - Boskovstýn. Zpracováno podle pověsti zachycené moravským spisovatelem Matějem Mikšíčkem.)

Jřice v literatuře

V románu Bohuslava Pernici Dlouhá louka z r. 1944. který je vlastně autobiografií vzpomínek na dětství ilustrátorky knihy Anny Bělíkové z Blanného. je též několik zmínek o Jiřících a okolních vesnicích.
„S kopečku před Sklenářkou je viděti Blanné. Mírovecký mlýn s rybníky. Pustý mlýn. zelené smrčky táhnoucí se kolem říčky Jevišovky k Božkovu Týnu a k jeho obrovskému rybníku. Stranou leží Grešlové Mýto, za kaplí u staré silnice vykukují Jiřice, tmaví se hostimské lesy, jimiž se vine Hraběcí stezka a za Červeným mlýnkem a za Ovčírnou je viděti hostimský zámek a ves."
Blanné, Prokopov a Grešlové Mýto jsou vzhledné a upravené vesnice.
Nejsou příliš staré ... Za Jiřicemi je zbořenina tvrze Bukovina, k níž tato vesnice patřila. Také v Boskově Týně bývala tvrz. Za silnicí do Jevišovic je ukryt Starý Zámek a mlýn Kašpárek."
Obec (Blanné) je přifařena k Hostimi. ale někteří lidé chodí raději do Pavlic. Neděle oslavená v Pavlících je jaksi veselejší, svátečnější a rušnější. To proto, že lidé z Pavlic a Grešlového Mýta nejsou smutní, zamlklí a ustaraní jako obyvatelé z Prokopova, z Jiřic, Zvěrkovic, Rozkoše a Hostimi. ...I hostimští farníci chodí z práce do práce, ze shonu do shonu a tuto tvrdost, tíhu i věčnou uspěchanost nosí vepsánu v síti četných a mnohých vrásek na svém čele.'"